Díváte-li se z útesů kanárského Lanzarote na sever, váš zrak přitáhnou zářící pláže přilehlého ostrova, jehož název jasně značí proč. Graciosa totiž znamená doslova a do písmene „půvabnou“ záležitost především pro batůžkáře a nenáročné cestovatele, kteří se umí radovat z jednoduchých a přirozených věcí. Jestliže Lanzarote je považován za nejklidnější z Kanárského souostroví, pak La Graciosa je opravdovou peckou, jíž technická revoluce minula velkým obloukem.

 

S niternými sedmadvaceti kilometry čtverečnými je přesto ostrov největším ze šesti dalších v souostroví Chinijo (Alegranza, Montaňa Clara, Roque del Este a Roque del Oeste), které těsně sousedí s Lanzarote. Snad jedno z nejpitoresknějších míst Kanárských ostrovů Graciosa zlehka dýchá poklidnou až flegmatickou atmosférou, jinak tak typickou pro rozvojové oblasti pobřeží Karibiku. Je to jedno z mála míst „civilizované“ Evropy, kde nenajdete ani centimetr asfaltu. Pár bílých domků s dřevěnými okenicemi dělí ulice plné písku, jímž se lidé brodí bosí. Na pobřeží se houpají barevné rybářské sítě a stříbrné odlesky sušících se ryb signalizují vyrovnanou povahu ostrovanů, spokojených se svým bydlem.

Ostrov je prakticky bez stromů. Protože je poměrně plochý, vypadá i sopka malá výškou jako hora (nejvyšší Las Agujas má 266 m). Dominantním prvkem krajiny jsou tak čtyři sopečné kopce čnící nad zlatavým až bílým pískem, který v pravidelných intervalech hladí tyrkysové moře.

Všechny pláže na ostrově jsou ryze přírodní, a všechny jsou dostupné pěšky nebo na kole. Jejich panenskost je tak čistá, že můžete plavat na dotek třeba s želvami. Většina návštěvníků, kteří připlují na ostrov na jeden den, skončí na pláži Francesca, kolem dvou kilometrů jihozápadně z Caleta de Sebo. Nám to však nestačí a po dvou dalších kilometrech po pobřeží dosáhneme pláže Cocina. Vzhledem k jejich blízkosti a návštěvnosti je pěšina dobře patrná, pak se však ztratí v písku a pod námi se objeví malá klidná pláž pod vrcholem Montaňa Amarilla (Žlutá hora, 172 m), kde je ticho nejtišší a máte zaručen naprostý klid. My se však chceme vyškrábat na vrchol, protože právě z něj je kruhový rozhled po celém ostrově a daleko na moře.

K Barranco de los Conejos však žádná stezka nevede, a pokud se do tohoto kouzelného koutu ostrova chcete dostat, musíte se vydat z vesnice na sever a asi tři kilometry podél pobřeží. Pláží nejplážovatější (400 x 100 m) je legendární Las Conchas, situovaná na severozápadě ostrova, zhruba šest kilometrů vzdálená. Je to nejseverněji položená pláž Kanárských ostrovů, ale hlavně je v důsledku silných proudů hodně vzrušující, rozuměj zvláště nebezpečná (neměli byste se pouštět dál, než když voda sahá k vašim bokům). Ovšem sedíce na pláži, chráněni skalisky před větrem, je to úžasná podívaná na vlny hrající poker s útesy, a na blízký ostrůvek, vlastně jenom horu Montaňa Clara čnící z moře.

Caleta de Sebo a Pedro Barba jsou dvě vesnice, dvě jádra zdejší populace. Obě jsou vyhřáté a vlhce provoněné mořem. Zatímco Caleta si uchovala skutečnou patinu, Barba pomalu míří výš. Image prázdninového resortu je na hony vzdálená, ale i těch pár venkovsky stylových domků k pronájmu v maličké zátoce vyzařuje vyšší standard.

Ostrov Graciosa je orámovaný mořskou rezervací Chinijo (Chinijo je lokální název a znamená „malý“). S téměř 80 hektary je ale největší mořskou rezervací v Evropě a lokalitou výjimečné hodnoty. Z biologického úhlu pohledu jde o nejpestřejší a nejbohatší moře v celých Kanárských ostrovech, přičemž se zde vyskytuje více jak padesát procent všech druhů živočichů. Díky klidu, mnoha dutinám a jeskyním a biologické hojnosti pobřeží zde přežívá a rozmnožuje se například i tuleň Monachus monachus, který z domovského pobřeží Mauretánie a Středozemí už téměř vymizel.

Kdo se věnuje navážno potápění, patrně už tenhle podmořský svět objevil. Ostatní mají co dohánět. Geografická poloha zaručuje teplou vodu, která ani v zimě neklesá pod 18 °C. Rovněž izolace ostrovů v oceánu je předpokladem pro zastávku migrujících druhů živočichů, včetně ptáků. Jejich hojnost dala vzniknout speciálně chráněné oblasti ptactva (ZEPA), kdy například jenom populace stehlíka čítá až deset tisíc párů. – největší kolonie ve Španělsku vůbec.