Hrad Veveří je výraznou dominantou svrateckého údolí. Po vesnici stejného jména byste však marně pátrali – zanikla už za husitských válek. Jako jediný svědek existence zeměpanského dvorce a později hrazené středověké osady zůstala jen kaple zasvěcená Matce Boží (některé prameny uvádějí kostelík i kostel). Usazenou nad mělkým údolíčkem na dohled hradu, s nímž ji pojí přímá cesta alejí, ji nemůžete přehlédnout – červená turistická vede přímo kolem zdi, cyklotrasa č. 1 ve vzdálenosti asi 200 metrů. I když byla po druhé světové válce v zuboženém stavu, rozstřílená minomety a plná hnoje od ustájených koní, rekonstrukce byla provedena velmi citlivě. Původ datovaný někdy do roku 1200 je na ní stále patrný. Jednolodní stavba s žebrovou klenbou je vyzděna z lomového kamene na vápennou maltu, stejně jako obvodová zeď bývalého hřbitova. Uvnitř jsou zachovány nápisy a drobné kresby. Věhlas získala při nalezení jednoho z mála dochovaných obrazů gotického umění – vzácného deskového obrazu veverské Madony s dítětem (pol. 14. století, dnes umístěn v Národní galerii v Praze). Kostelík není vždy otevřený (jistotu máte např. v polovině měsíce srpna na svátek Nanebevzetí Panny Marie a právě na Dušičky), ale i jen pohled zvenčí je zážitek. www.veveri.cz

O jeho existenci mnozí historikové pochybovali. Až do roku 2002 se kostel sv. Mikuláše držel v rovině legend, a turistický zájem tak na sebe strhávala bájná hora pohanů zvaná Krudum (z keltského výrazu pro kruhové opevnění). S výškou 838 m n. m. byla nejvyšším a také nejnavštěvovanějším vrcholem Slavkovského lesa, kde už v roce 1932 stála kamenná rozhledna (časem zchátrala a rozpadla se, nová ocelová konstrukce s vyhlídkovou plošinou vysoká 50 metrů byla otevřena až v roce 2008). Tajemství románské stavby, postavené na skalním výchozu nad obchodní cestou mezi (dnes již zaniklými) osadami Hruškovou, Třídomím a Nadlesím, poodkryl až pozdní (2002–2007) archeologický výzkum. Překvapivě velký půdorys kostela v odlehlé končině napověděl, že tu patrně v souvislosti s vytěžováním drahých kamenů panoval čilý ruch ještě ve 13. století, a mohl přispět k výstavbě kostela v poměrně velké nadmořské výšce i ke vzniku osídlení. Když zájem o těžbu opadl, propadl se kostel do hlubin země stejně jako spousta okolních osad. Dnes tu čilý ruch rozhodně nečekejte. K odkrytým ruinám kostela i k rozhledně se dá dostat jen pěšky nebo na horském kole (cyklotrasa č. 2017). www.slavkovskyles.cz

Od 14. století byla nejvýznamnější stavbou ve Lhotici tvrz s valy a příkopem (dřívější název Šádova Lhotice po jednom z majitelů). Prošla správou několika vlastníků i významnou přestavbou, resp. znovuzrozením, aby pak její kameny stejně skončily roztroušené v polích mezi vsí a klášterem v Želivu. Zachovalo se jen velmi málo z obvodových zdí a nad rybníkem dvě bašty s klíčovými střílnami, na nichž lze ještě nalézt renesanční psaníčková sgrafita. Větší pozornost si proto zaslouží zdejší hřbitůvek. Jednak je zde pochován syn autora české hymny O. Škroup, pak je tu i několik čtyři sta let starých náhrobků, ale hlavně do koutu u zdi je vtlačená zajímavá dřevěná zvonice (16. stol.). Ojedinělost stavbě dodává šestiboký půdorys, vzpěradlová konstrukce (přenesení značných tlaků do podpor hl. trámu) a šindelová střecha. Původně zde byly pouze dva zvony nesoucí letopočty 1543 a 1560, které jen zázrakem přečkaly zbrojení obou světových válek. Dodatečnou, zvenčí připojenou vazbou pro třetí malý zvonek získala zvonice ještě zajímavější vzhled. Pěšky i na kole je jednoduše dostupná po silnici III. třídy, nejbližší cyklotrasa č. 1211. www.zeliv-okoli.ic.cz

Ospalou a velmi starou (r. 1131) osadou Zbyslav nevede žádná značená cyklotrasa, neprotíná ji ani jedna turistická značka, přesto stojí za návštěvu. Původně jsme tu hledali geologickou zajímavost, tzv. Zbyslavskou mozaiku, která představuje neobvyklou ukázku mořské abraze v křídovém slepenci s pozůstatky příbojové fauny. Malá lokalita je chráněna jako přírodní památka a najdete ji na okraji obce ve směru od Bílého Podolí první odbočku vlevo. O zdejším kostelu jsem zprvu nic nevěděla, ale jedna místní „panímáma“ vzbudila moji zvědavost. Nejprve že prý zpod kostela vede podzemní chodba až do Solnohradu (rakouský Salcburk) a pak že je to nejpěknější kostel široko daleko. Skalnaté návrší je skutečně nejhezčím místem obce, jehož atmosféře nijak neubírá ani žalostný „kabát“ této kulturní památky. Jeho původní podobu si lze těžko představit – prošel mnoha úpravami od gotiky po baroko –, ale to, co dnes může turista ocenit, určitě nepřehlédnete. A nejde jen o zdobné prvky u venkovských kostelů ne právě časté. Ke vchodu totiž stoupá novotou zářící unikátní dvouramenné schodiště se sochami, které vypadá, jako by ho zrovna utrhli od nějakého zámku. K monumentální, ale přeci jen „ošuntělé“ stavbě je v tak ostrém kontrastu, že to jednoho zaskočí. Skoro mám pocit, že až se kostel opraví celý, kouzlo, které nás tu na dlouho zdrželo, nenávratně zmizí. www.kostelzbyslav.snadno.eu

Pokračování : Kostel U bobra, Nebezpečná kaple a Psí kostel

Oslavte Dušičky s námi na Sesterně