Plynové vařiče

Především pro svoji jednoduchou obsluhu a nižší pořizovací náklady jsou plyňáky oblíbené mezi turisty. V praxi se můžete setkat s třemi různými způsoby napojení vařiče na bombičku, a to nejčastěji závitem nebo bajonetovým zámkem (Camping Gaz). Posledním způsobem je použití napichovacích kartuší, které se po lehkém ústupu opět pomalu vrací. Jejich nevýhodou totiž bylo, že po napojení vařiče jej již nebylo možné sundat. To dnes řeší závitové redukce, s níž může být na závitový vařič napojena (a poté kdykoliv zase odpojena) napichovací kartuše. Výrobce k tomu vede ekonomičnost výroby těchto nádob (není tu složitý ventil). Co do konstrukce, používají se pouze dva typy. Většina vařičů se šroubuje přímo na plynovou bombu, která zároveň tvoří podstavec. Druhou možností je připojení pomocí hadičky, kde vařič stojí na vlastních nožičkách. Vyšší hmotnost a horší skladnost je vyvážena mnohonásobně vyšší stabilitou.

Pokud cestujete letadlem někam dále, musíte si dopředu zjistit, zda je možné v dané lokalitě zakoupit kompatibilní plynové bomby nebo-li kartuše pro váš vařič, protože si je nemůžete vézt s sebou letadlem (nelze vzít do letadla). Výrobce samozřejmě doporučuje použití pouze svých originálních kartuší. Ačkoli můžete sehnat náplň se stejným závitem, nezaručuje to, že budete moci vařit. Vařič totiž nemusí zvládnout otevření ventilu na bombičce.

+         Vařiče plynové 

lehké a skladné

nízká pořizovací cena

jednoduchá obsluha

okamžitý start

jemná regulace intenzity plamene

spalování čisté, bez sazí

nelze přepravovat letadlem

čím nižší teplota, tím horší výkon

dražší provoz (palivo)

Tyto vařiče mají opodstatnění především při „větších akcích“, ať už je myšlen počet členů výpravy, klimatické podmínky či civilizační odlehlost místa. Nastartování benzínového vařiče není sice otázkou mžiku, když se ale rozhoří, tak ho plyňák nestíhá. Nachází uplatnění především na expedicích, při vaření pro více osob, v zimních podmínkách, kdy je nutné rozpouštět sníh a led. Většina dnes vyráběných benzinových vařičů je „multi-fuel“ – tedy více-palivové – dokáží spalovat nejen technický benzin, ale i běžný automobilový benzin a po výměně trysky i petrolej, naftu či denaturovaný líh. Některé dokáží bez jakýchkoli úprav kromě tekutých paliv spalovat i plyn z kartuší. Dříve vyráběné benzinové vařiče tvořily kompaktní celek s nádržkou na palivo. Dnes převládá samostatně stojící hořák (lepší stabilita) a nádoba s palivem připojená hadičkou. Přeprava je tak jednodušší a zjednodušilo se i tankování paliva. U benzíňáku se nevyhnete předehřívání paliva v generátoru. Platí úměra, že čím blíže je regulační ventil ke trysce, tím snadněji lze plamen ovládat. Větší objem generátoru znamená delší předehřátí při startování a regulace plamene je horší. Na druhou stranu ale vařič lépe prohřívá, zplynuje a lépe spaluje nekvalitní paliva (nafta, petrolej).

Rovněž pravidelná údržba vyžaduje vaši pozornost. V případě, že je vařič vybaven samo-čistící tryskou, stačí vařičem zatřepat a je vystaráno. Jinak byste s sebou vždy měli mít čistící drátek a klíč na demontáž trysky. Stejnou péči musíte věnovat i pumpičce pro tlakování paliva. Při spalování vznikají pevné usazeniny, které mohou celý vařič bez čištění „zapéct“ a úplně vyřadit z provozu.

dostupnost paliva ve světě lepší

větší výhřevnost

konstantní výkon i v drsných klimatických podmínkách

lepší výkon při nižším tlaku vzduchu (velká nadmořská výška)

levnější provoz (palivo)

více strávníků

vyšší pořizovací cena

vyšší hmotnost

složitější obsluha

Ostatní typy vařičů

Z dávných dob si každý jistě pamatuje na „liháč“, klasický vařič na pevný líh v podobě rozkládací postýlky. Je jednoduchý a v podstatě nerozbitný. Bez dobrého závětří na něm ale neuvaříte a plamen se nedá regulovat. Jeho cena, váha i velikost je však v porovnání s ostatními téměř směšná.

Vařiče na tekutý líh v našem přehledu zastupuje legendární severská Trangia, ale občas se na cestách můžete setkat i s téměř historickými kousky, stejně lehkými a skladnými jako na pevný líh. Výše zmiňovaná Trangia je kompaktní sestava lihového hořáku, závětří a nádobí, které zabírá minimální místo.

Technicky zajímavý je malý vařič na dřívka – dřívkáč (pevná paliva, dřevěné uhlí...), který pracuje na principu kovářské výhně. Vzduch je do prostoru spalování vháněn vrtulkou poháněnou baterkou nebo u některých modelů solárním panelem. Jeho náklady na provoz jsou v podstatě nulové, ale v místech, kde není čím topit, jej nevyužijete.