Vaše reklama

src="/userfiles/image/kukis.jpg"/>

Tajchy - Štiavnické vrchy

30.10.2010 - 20:00   |   Redakce: Dana Jakoubková

Autor: © banskastiavnica.sk

Štiavnické vrchy jsou značně rozsáhlým pohořím ve středním Slovensku mezi Bánskou Bystricí a Nitrou a jsou zároveň největším pohořím vulkanického původu v Západních Karpatech. K nejzajímavějším lokalitám patří přírodní rezervace Kamenné moře a důmyslné tajchy.
Štiavnické vrchy mají mimořádné předpoklady turistického využití. Nachází se zde řada kulturních památek, chráněných architektonických a technických památek, také chráněné archeologické lokality, národní kulturní památky a několik přírodních rezervací, výtvorů a zvláštností. Během zimních měsíců jsou k dispozici milovníkům lyžování jak upravené svahy pro sjezdové lyžování, tak i spoustu tras určených pro běh na lyžích.
Rezervace
Štiavnické vrchy patří mezi chráněná území Slovenska. K ochraně a uchování přírodních zvláštností této oblasti zde byla v roce 1979 vyhlášena Chráněná krajinná oblast Štiavnické vrchy s rozlohou 776 km2. Na území této Chráněné krajinné oblasti pak došlo ke zřízení několika státních přírodních rezervací. K nejznámějším rezervacím patří Sitno a Boky s výskytem teplomilných rostlin a druhově velmi pestré zvířeny. Největší státní přírodní rezervací je však Jabloňovský roháč. Tato přírodní rezervace byla vybudována již v roce 1950 a vznikla za účelem chránit zvláštní typ lesů nacházejících se pouze na sopečných pohořích. Kromě přírodních rezervací je zde však možné obdivovat i mnoho přírodních výtvorů a zvláštností.
Vzhledem k jižní poloze je zde výrazně teplejší a sušší klima než v horách na severu Slovenska. Projevuje se to větším podílem listnatých lesů, nedostatkem vody v krajině a v létě třeba také nesmírnou bohatostí živočišných druhů z říše hmyz
Tajchy
Roztroušená po celém pohoří v různých nadmořských výškách jsou zde jezera, v místním nářečí tajchy. Některá jsou větší, jiná docela malá, některá obklopují rekreační chatky a penziony, jiná se skrývají v lese. Nejsou to jezera ledasjaká. Jak bylo uvedeno výše, vody tu není nazbyt. Zdejší doly však ji významně potřebovaly. Proto byla již v 18. století zbudovná důmyslná síť kanálů, která sváděla srážkovou a povrchovou vodu do umělých, různě velkých a spolu pospojovaných nádrží (bylo jich šedesát), které časem natolik „zarostly“ do krajiny, že se tváří jako přírodní jezírka. Jsou to vlastně takovévelice staré přehrady. Tou nejznámější a nejstarší je jezero Počúvadlo. Vzniklo před rokem 1778, má pět hrází, délku 195 metrů a hloubku 11 metrů. Jeho okolí je dnes nejvyhledávanějším sportovním rekreačním střediskem celé oblasti. Jelikož však jezero leží v nadmořské výšce 670 metrů, je voda ke koupání docela studená.
Sitno (1009 m)
Území lesoparku Počúvadlo nabízí dvě značené trasy, každou jinak náročnou. Jezero může ale posloužit i jako východisko (sedlo Křižna) k cykloturistickým výletům a k výstupu na monumentální vrchol Sitno, který je nejvyšším zde. Na kole vyjedete po této výstupové trase jen pod vrchol, v závěru je „pár“ dřevěných schodů. Mnohem lepší cyklo variantou je počátek v obci Illija a dále po asfaltové silničce. Pěšky absolvujete tři kilometry naučné stezky se 13 zastávkami a převýšením cca 300 metrů. Andezitové stěny na jeho jižní straně jsou vhodné na skálození. Samotný vrchol byl osídlený už v období pravěku, z doby pozdější může obdivovat zříceninu hradu ležící na trase naučné stezky. Celý kopec je hustě porostlý kesem. Na vrcholu je však rozhledna, z níž máte opravdu široký rozhled. Vrcholová plošina byla prohlášena za národní přírodní rezervaci, jejíž raritou je mimo jiné výskyt více než 100 druhů růžovitých rostlin. Na pravěké a raně středověké osídlení navázal kamenný hrad doložený k roku 1548, k jehož ruinám vás dovede trasa naučné stezky.
Kamenné moře
Nad obcí Vyhne je stráň posetá až tři metry vysokými balvany vzniklými narušením sopečných vyvřelin. Jde v podstatě o chaotickou kumulaci kamenů, která se drží na svazích se sklonem nad 20 stupňů. Za pravé kamenné moře se považují kameny přemístěné půdotokem (soliflukcí), „plovoucí“ v hliněném materiálu (říká se jim alochtonní), kde jsou od sebe jednotlivé kameny vzdálené a pokrývají povrch alespoň z 50 %. Za takové se považuje také např. Andezitové kamenné moře (CHPV) u Malé Lehotky v Pohronském Inovci. Další informace na www.visitslovakia.com, www.pocuvadlo.sk

Autor: © banskastiavnica.sk

Autor: © banskastiavnica.sk

Autor: © banskastiavnica.sk

Přidej odkaz na Bookmarky.cz
Zpět   |   Nahoru

reklama

reklama

Ohodnoť článek jako ve škole


1-nejlepší, 5-nejhorší.

1 2 3 4 5
Celkové hodnocení:   2.95

Anketní otázka