Nejvyšší nadmořskou výšku na světě má stratovulkán v severním Chile – Nevado Ojos del Salado na hranicích Chile a Argentiny. Tyčí se do výše 6887 metrů nad mořem. Sopka má sice aktivní fumaroly na vrcholu, není však známa žádná její erupce.

Jedna z mála trvale soptících sopek vybuchující bez přestávky je Stromboli na Liparských ostrovech. Vysoká jen 926 metrů dala název jednomu z hlavních typů erupcí, kdy plyny pronikají magmatem sopouchu a vyvrhují do vzduchu fontány žhavých kusů horniny – nejpůsobivější podívaná v Evropě. Sopka trvale pracuje s určitostí od 7. stol. př. Kr., kdy ji poprvé spatřili řečtí kolonisté.

Nejzáhadnější a největší plošné výlevy bazaltu pokrývají kolem 300 000 km2 Arktidy. Doba jejich vzniku se shoduje s největším hromadným zánikem druhů v historii země (před 250 mil. lety) pravděpodobně jako důsledek vlivu plynů provázejících erupci na zemské klima.

Prvenství největšího absolutního převýšení na zemi si přisvojila neaktivní sopka Llullaillaco (6723 m) na hranici Chile a Argentiny. Převýšení se počítá ze dna Atacamského příkopu (-8066 m) v prohlubni Bartholomew v Tichém oceánu, který se táhne podél celého pobřeží jihoamerické pevniny a činí 14 789 metrů.

V případě, že považujeme naši planetu za rotační elipsoid, dosahuje vrchol ekvádorského vulkánu Chimborazo (6310 m) vzdálenosti 27 338 metrů od středu planety.

Nečinná sopka na největším ostrově Havaje – Mauna Kea – je absolutně nejvyšší sopkou na Zemi. Bílá hora, jak jí říkají Polynésané, dosahuje od úpatí na dně oceánu ke svému vrcholu úctyhodných devět kilometrů výšky, přičemž nad hladinu Tichého oceánu vyčnívá 4202 metrů. V těsném závěsu je Mauna Loa a Pico del Teide na Kanárských ostrovech.

Tím je Indonésie, kde bylo zaznamenáno 86 aktivních vulkánů, které vybuchly 1171krát. Oblast dosahuje také nejvyššího počtu lidských obětí sopek.

Ta se udála v Itálii 79 let před Kristem a šlo o výbuch vulkánu Vesuv s obecně známými důsledky na Pompeje a Herculaneum. Byla to také první detailně zdokumentovaná erupce.