Rozhovor: Vůdce kultu Tilak - Roman Kamler

18.01.2012 - 00:39 | Redakce: Dana Jakoubková

Autor: © Tilak

25 let české outdoorové firmy

Notnou dávkou drzosti, sebevědomí a odvahy zároveň musel disponovat mladý muž, který právě – a rovnou z lesa – vstoupil do dveří kanceláře obchodníků velkého světa – firmy W. L. Gore. Malý soukromník z malé země se ucházel o licenci k využití materiálu s názvem Gore-Tex pro výrobu outdoorového oblečení. Získat ji nebylo jednoduché tenkrát, a není to snadné ani dnes. Roman (48 let) je podle všeho dobrým vůdcem a díky tomu je jeho firma jednou z mála výrobců na světě (podle Gore jde o 9 značek), kteří šijí z nejžhavější novinky (2011) na textilním trhu – z GoreTexu Active Shell. Jaký člověk stojí za jeho jménem? Kdo je jubilejních 25 let tím vůdcem kutovní značky?

Kdo byl Roman Kamler, než začal podnikat?

Student…horolezec

Co bys nikdy neudělal?

Nikdy firmu nepřestěhuju do Číny. Jsem česká firma a vyrábím v Česku. Nejsem „česká“ firma, pro kterou šijou v Číně.

Na co jsi ve svém osobním životě zvláště pyšný?

Že je za mnou vidět kus práce. Začal jsem před 25 lety tak, že jsem si od mámy půjčil kufříkový šicí stroj. Dnes mám docela velkou firmu. Pozice značky je dobrá u nás i v zahraničí.

A co bys nejraději zakopal hluboko pod zem?

Jsou určitě věci, který bych udělal jinak. Ale není nic, co bych musel zakopávat pod zem.

Jak si nejlépe odpočineš, jak trávíš dovolenou?

Hory, kopce, lesy, voda… Tam dobiju baterky nejlíp. Hlavně někde daleko, kde není signál. Pak samozřejmě musím absolvovat pár dní s rodinou u moře. Tak dva dny to vydržím, pak už je to zlý…

Jaké mimooutdoorové zájmy tě těší nejvíc?

Divoká voda a kolo jsou asi čistokrevné outdoorové aktivity, takže z trochu jiného soudku je střílení z luku. To mě teda dost baví.

Jsi rád táborníkem?

Ano. Divočina, oheň, to fakt miluju. Když se vrátím ze Severu, chodím pak ještě týden čichat k věcem, co voní březovým dřevem, kterým se tam topí.

Ty a romantika, divočina, západy slunce…jde to dohromady?

Jo, určitě. V podstatě k životu moc víc nepotřebuju.

Kam tě to ve světě nejvíc táhne nebo se tam rád vracíš?

Už jsem to zmínil. Mám rád Sever. Norsko, Špicberky, Grónsko.

A doma?

To je jednoduchý – Adršpach

Co v tobě z lidského hlediska zanechá hluboký dojem při setkání s jiným člověkem?

Když něco umí. Obdivuju borce, co vylezou těžký cesty. Ale obdivuju i švadleny, když vidím jejich krásnou práci.

Nemám rád lidi, co jenom žvaní. Co nejvíc práce udělají hubou…

Kdy jsi si naposledy opravdu užil „sám sebe“?

Loni v Grónsku. Na to budu dlouho vzpomínat.

Umíš být tedy sám?

Ano. Ale samotu nevyhledávám. Nejradši jsem sám s někým. To znamená, že s tím borcem nemusím třeba půl dne mluvit. Ale vím, že je tam se mnou, a když se nám chce, jsme spolu. Ale jinak respektujeme čas a prostor toho druhého.

O lidech ve znamení Panny se říká, že jsou tak hloubaví a zanícení hledáním, až často přehlédnou, že už to svoje „štěstí“ našli. Vidíš se v tom?

Asi ano. Akorát já už si občas uvědomím, že to co dělám je moje volba. A že to dělám rád, navzdory mnoha problémům.

Co ty vidíš za výrazem štěstí?

To, že můžu dělat to, co dělám. Ve sportu i v práci. Že jsem zdravej, a mám dobrý rodinný zázemí. Se vším ostatním se už poperu.

Co tě napadne, když řeknu: „ bez kompromisu“ ?

Že necouvneš, když jsi přesvědčená o své pravdě. Že nepodlehneš tlaku komerce. Že nezačneš šidit věci s tím, že „to stejně nikdo nepozná“. Bez kompromisu znamená být poctivý především sám k sobě.

Myslíš si, že je v dnešní době pořád ještě dost lidí, kteří si kupují dobré outdoorové zboží hlavně proto, aby se vrátili zpět k přírodě, ke kořenům?

Pokud otázku zformuluješ takhle, tak bych řekl, že ne. Pro mě lidé, kteří se chtějí vrátit ke kořenům chodí ve vlněným svetru a maskáčové bundě. Lidé, kteří si kupují kvalitní outdoorové vybavení (aspoň to naše) jsou pro mě ti, kteří se chtějí někam dostat, někam vylízt, něco zažít. Posunout hranice svých vlastních možností. A k tomu se musejí naprosto spolehnout na své vybavení.

Začínal jsi u šití spacáků. Co tě vedlo k tomu dělat oblečení?

To bylo úplně stejný jako u spacáků. Na trhu nebylo prakticky nic. Takže když už jsem měl v čem spát, tak jsem chtěl mít taky v čem na ty hory chodit…

Je pro Tebe výroba oblečení do přírody tím nejlepším „povoláním“ (pominu-li majetkový aspekt ve firmě), jaké jsi v životě dělal?

Ano. Jsem absolvent Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, obor analytická chemie.

Jsem si naprosto jist, že jsem mnohem lepší výrobce outdoorového vybavení, než jaký bych byl chemik…

Značka KAMM sport měla na outdoorovém trhu poměrně hluboko zapuštěné kořeny. Rozhodl jsi se však jméno změnit. To jsi se s tím nápadem jedno ráno vzbudil, nebo to nějak dlouho krystlizovalo…?

KAMMsport byla fyzická osoba, soukromý podnikatel. A ještě se třiceti zaměstnanci a obratem v desítkách miliónů jsme účtovali v jednoduchém účetnictví atd. To bylo neúnosné. Proto jsme změnili právní statut a založili akciovou společnost. S tím přišla úvaha o změně jména. Někdy se nás ptali, co to vlastně ten KAMMsport je. Jakej sport? Jestli vyplítáme tenisový rakety nebo děláme fitnes. A tak se narodil Tilak. A čtenáři tohoto periodika snad už všichni vědí, co to znamená

Kterou událost v historii firmy považuješ za tu nejzásadnější? Změna statutu, jména, loga, materiálu, partnerů…

Jedním z nejzásadnějších počinů v historii firmy bylo navázání spolupráce s firmou Gore. To nás úplně odstřelilo od konkurence. Kdyby k tomu nedošlo, možná bych taky měl někde svýho Číňana, a s ostatními „českými“ firmami vedl cenovou válku, předháněl se ve stupidnosti reklamy a v počtu bilboardů u dálnic…

Který výrobek z „dřevních dob“ firmy jsi měl nebo máš nejraději?

Dodnes mám KAMMsporťácký spacák model Sarkofág a dodnes si myslím, že na trhu není moc modelů, které by ho překonaly.

Když porovnáš materiály, střihy a technologie prvních výrobků KAMMsportu a posledních Tilaku, jaký bys dal vývoji příměr?

O posledních modelech si vždycky myslím, že jsou nejlepší, a tak bych jim dal desítku. A ty první? Tak 4 nebo 5.

Kolika lidem dáváš stálou práci?

Skoro šedesáti.

Máte vlastní testovací tým?

Samozřejmě. A jsou v něm špičkoví sportovci od nás i ze zahraničí. Lezci, horolezci, cyklisté, kanoisté, lyžaři…

Koho bys ve firmě označil za svoji pravou ruku?

Ve firmě mám tři pravé ruce. Svou paní jako provozní ředitelku, Honzu Haušku jako šéfa prodeje a Pavlu Vlkovou jako vedoucí výroby.

Veškerá výroba je držena v ČR. Proč „to“ děláš jinak, než většina?

Protože jsem jiný, než většina

. Nevěřím, že lze udržet kvalitu, pokud ji denně nehlídáš. A to co sem chodí z Asie, včetně „zvučných“ značek, je prostě katastrofa. Navíc dávám práci českým lidem. To je pro mě význam pojmu „česká firma“. A v neposlední řadě je to otázka servisu. Protože všechno vyrábíme tady, tak taky můžeme všechno opravit. Denně chodí výrobky roztrhané od maček, lyží, od pádů na kole atd…

Co je vlastně technologicky nejsložitějším výrobním procesem u oblečení?

U nás je nejsložitějším procesem ultrazvukové svařování a bonding dílů vypálených laserem. Podlepování švů, byť třináctimilimetrovou páskou, je už rutina…

Na designu spolupracujete se zahraničním partnerem Errolsonem Hughem, který pracuje i pro leadera v outdoorovém průmyslu – kanadský Arc´teryx. Doma jste nevybrali z nějakého důvodu nebo to má logickou spojitost?

Ne, to je úplně jinak. On si našel nás. Doporučila nás firma Gore. Léta jsme pro něho šili jeho vlastní kolekci pod logem studia Acronym. Dnes už má vlastní švadleny, které jsou ve vedlejší budově a často využívají naše vypalovací a svařovací technologie (Tilak je v Evropě snad jedinou firmou disponující tímto špičkovým technologickým vybavením na kompletní výrobu. pozn. red.).

První schůzka s tak významným partnerem má „zlatý rámeček“ co? Pamatuješ si s jakými obavami či odhodláním jsi tam jel?

To on přijel sem a něco po nás chtěl

. Spolupráce v designování už se pak vyvinula nějak přirozeně. Normálně bych si nikdy nemohl dovolit spolupráci s takovým designérem. Nikdy bych to nezaplatil.

Tilak lze považovat za českou kultovní značku. Může být v oboru něco víc?

Tohle mi úplně stačí. Často se mě ptají na střednědobé a dlouhodobé cíle. A asi očekávají odpověď typu kam až porosteme a koho převálcujeme. Žádné takové ambice nemám. Klidně zůstaneme středně velkou firmou. A budeme se nadále snažit dělat svou práci co nejlíp. Pro ty, co jsou schopni to ocenit a ochotni to zaplatit.

Je za vámi vidět permanentní vývoj. Všechno má ale své meze. Vidíš v budoucnosti nějaké vzrušení?

Nic jiného v budoucnu není! Kdybych tak mohl realizovat všechny svoje nápady. Kdybych se nemusel denně zaobírat běžnými provozními starostmi. To by šel vývoj dopředu mnohem rychleji. A byl by velmi, velmi vzrušující

Související:

www.tilak.cz,

video z výroby

Test: technická bunda Tilak Stinger

Rozhovor: Honza Kopka - Na kole z extrému do extrému