Leckterý člověk by na otázku, kde na zemi je největší zima, odpověděl: „Přece na pólech“, maje na mysli póly geografické, tedy severní a jižní. Blíže správné odpovědi je ale tvrzení „zima jako na Sibiři“ nebo „ruská zima“. Pól chladu totiž leží mnohem jižněji, než by jeden očekával.

Pól chladu je místo s nejnižší teplotou vzduchu při zemském povrchu na dané polokouli popř. na celé Zemi. Jeho určení bylo středem zájmu přírodovědců už před více jak dvěma sty lety. První kdo vyslovil hypotézu, že zeměpisný pól není současně místem největšího chladu na severní polokouli, byl anglický fyzik David Brewster. Opíral se přitom o Humboldtovu mapu z r. 1817 zachycující linii teploty vzduchu ve střední Asii a na východních březích Severní Ameriky. Obě nejchladnější místa se nacházela daleko jižněji, než vůbec vědecká obec čekala. Sibiřský nebo také jakutský pól chladu, který leží jižněji než 70° severní šířky, byl stanoven v roce 1968, kdy vědci pobývající ve vyhnanství ve Verchojansku, naměřili mráz –63,2 °C, tedy hodnotu, která do té doby nebyla nikde jinde na Zemi naměřena. Tento rekord padl až o šestnáct let později, kdy v téže lokalitě byla zaznamenána 15. ledna teplota –67,8 °C. Později se středem pólu chladu stala vesnice Ojmjakon, ležící 600 km jihovýchodně od Verchojansku. Na místě bývalé meteorologické stanice dnes stojí obelisk s nápisem „Poljus choloda“ –71,2 °C (absolutní minimum teploty). I když se tu průměrné lednová teplota pohybuje kolem –50 °C, na rekord severní polokoule to nestačí. Vzhledem k výrazně kontinentálnímu charakteru podnebí, jsou zde letní teploty poměrně vysoké, takže průměrná roční teplota vzduchu je „jen“ –16,6 °C. Proto pól chladu v oblasti vnitrozemského ledovcového štítu Grónska ve výškách kolem 3000 m n.m., který dosahuje minima –65 °C a ročního průměru –30 °C (to díky letním teplotám, které nevystupují nad nulu), se stal na severní polokouli rekordním (potvrzeno v r. 1930).  

Nejnižší zaznamenaná teplota vzduchu

Až do roku 1957 se tedy mělo zato, že nejchladnější místo na zeměkouli je na severní polokouli. Tato skutečnost byla vyvrácena po zřízení tehdy sovětské polární stanice Vostok v Antarktidě (1300 km od jižního pólu na ledovém plato ve výšce 3420m n. m.), kde vědci naměřili v oblasti geomagnetického pólu (severovýchodní vnitrozemí Antarktidy) na ledovcovém štítu v nadmořské výšce 3420 metrů teplotu vzduchu –89,2 °C. Ve spojení s nejnižším ročním průměrem v rozpětí –55 až –60 °C byl tedy pól chladu přesunut na polokouli jižní a současně se stal absolutním tj. nejchladnějším místem na Zemi.