Vaše reklama

Podvedená smrt - Z banální túry boj o život

08.02.2011 - 02:00   |   Redakce: Dana Jakoubková

Autor: © Fox Searchlight.

Právě přišel do našich kin film "127 hodin". Příběh Arona Ralstona, který byl uvězněn hluboko v kaňonu a donucen uříznout si ruku, byl jedním z neodvážnějších podniků pro sebezáchranu v historii outdoorových sportů. Story proběhla snad všemi médii a mohlo by se zdát, že k vyčpělému obsahu nelze nic dodat. Anglický režisér Danny Boyle však dokázal dát starému příběhu „infuzi“, která – řečeno slovy filmového kritika:“…se člověku agresivně zahlodá pod kůži.“

Pro ty, kteří příběh přeslechli

Je 26. dubna 2003. Aron jako zapálený milovník přírody plánuje strávit den bikováním a lezením po skalách červeného pískovce Národního parku Canyonlands v jihovýchodním Utahu. Je to jedna z nejpustších oblastí ve Státech, plná dlouhých spletitých a úzkých kaňonů.
Oblečen jen v triku, šortkách a s malým batohem vyrazil do Bluejohn Canyon. Jeho batoh obsahoval dvě placky, méně než litr vody, levnou imitaci multifunkčního nářadí značky Leatherman, malou lékárničku, videokameru, digitální foťák a nějaký matroš na jištění pro průstup některými kaňony. Byl 150 metrů nad posledním slaněním do kaňonu. Manévrováním se snažil dostat přes vršek obrovského balvanu vklíněného mezi stěny ani ne metr široké průrvy. Když se dostal na vršek, zdálo se, že balvan je stabilní. Začal se tedy spouštět na jeho druhou stranu, čímž patrně narušil jeho letitou rovnováhu a 360kilový (zjištěno později) kolos se o „píď“ posunul. Ta píď však stačila přišpendlit Aronovu pravou paži ke stěně.
Jeho štíhlé atletické tělo zaplavila vlna adrenalinu jako voda z hasičské hadice. Tenhle stav znal. Ralston byl spíš samotář, už mnohokrát lezl sám. Nebyl to žádný zelenáč. Měl na kontě 34 z padesáti nejvyšších vrcholů USA, vystoupil solo v zimě na pětačtyřicet z 59 čtyřtisícovek hor Colorada i na aljašskou Mount McKinley (6194 m). Jeho outdoorový život vždy představoval riziko, a nějaký ten průšvih měl za sebou. Poté, co mu balvan přišpendlil ruku, rychle zhodnotil situaci.

Ve vězení

Během první hodiny „ve vězení“ přemýšlel o svých možnostech:
1. Mohl by „jít“ někdo kolem a zachránit ho?
2. Může se pokusit rozrušit skálu natolik, aby jej pustila ze sevření?
3. Je schopen pořešit něco s lany tak, aby balvan odsunul?
4. Když ani jedno nevyjde, je schopen amputovat si ruku?
Pátou možností byla smrt, ale o té nechtěl Aron uvažovat.
Lano a kotvy mu k užitku nebyly. Rozrušit skálu malým nářadím se nepovedlo, po deseti hodinách škrábání byla jen hrst prachu. V noci klesla teplota na nulu a Aron stále pracoval na svém vysvobození. Minuly další dva dny a on byl ještě v pasti. Kužel slunečního světla dosáhl na dno úzkého kaňonu jen po velmi krátkou dobu dne. V úterý mu došlo jídlo i voda, začal upíjet vlastní nastřádanou moč. Vytáhl kameru a zaznamenal zprávu pro své rodiče. Do skalní stěny vyškrábal své jméno, datum narození, a… den pro případ své smrti. Uvědomil si, že jeho přežití vyžaduje ono drastické opatření.  Byl připraven amputovat si pravou paži pod loktem pomocí nožíku na multifunkčním nářadí. Kdyby to neudělal teď, později už by neměl fyzickou sílu.
„Chirurgický stůl jsem měl připraven, stačilo řezat tak dlouho, až se paže oddělí. Ale zabrzdila mě ochlupená kůže. Nemohl jsem se přes ni tupým nástrojem dostat,“ řekl Aron později na tiskové konferenci. To bylo v úterý. Kůži se mu podařilo protrhnout, nebo spíše prodřít až ve středu. Chvíli to šlo, pak čepel zastavila kost. Ve čtvrtek, s narůstající únavou a majíce za sebou snad všechny stupně deprese, se začal modlit. Došel k rozhodnutí, že nejvhodnějším řešením bude zlomit si paži blízko zápěstí. To se mu podařilo a tupým nožem pak dokončil „práci“, která mu zabrala celou hodinu. „Zaplavila mě obrovská touha a euforie ze znovunalezeného života. Byl jsem tak šťastný, že možná právě proto jsem překonal bolest."

Záchrana

Poskytl si první pomoc z příruční lékárny, sestoupil na samé dno kaňonu a ušel ještě osm kilometrů spletitými kaňony.
Nizozemský pár Eric a Monique Meijerovi a jejich syn Andy právě dokončili fotografování slavné Grand Gallery, když zaslechli volání o pomoc. Aron se k nim rychle přibližoval. Jeho paže, nebo to, co z ní zbylo, visela v provizorním závěsu vyrobeném z vodního rezervoáru Camelbak. Srozumitelně k nim promluvil: "Dobrý den, jmenuji se Aron, spadl jsem do kaňonu a před čtyřmi hodinami jsem si uřízl ruku. Potřebuji lékaře, potřebuji vrtulník ".
Jednali rychle: žena a syn se pokusí dostat ven z kaňonu co nejrychleji pro pomoc. Eric zůstal s Aronem, aby ho vedl ve správném směru a poskytne mu jídlo, vodu a psychickou podporu. I přes velkou ztrátu krve si Aron udržoval jistou chůzi i v písku. Dokonce se zvládl i rozčílit, když se mu písek dostal dovnitř boty.
Během jeho nepřítomnosti si kamarádi v Aspenu začali dělat o něj starosti, a když se nedostavil do práce, zavolali úřadům. Bylo to trochu dilema, protože Aron si nikdy nedělal hlavu s tím, aby někomu sdělil svůj záměr či délku výletu. Jeho matka nepřítomnost dokonce zaznamenala až ve středu. Pokusili se vypátrat místo jeho pobytu v e-mailové poště, ale bezvýsledně. Úřady v Aspenu však objevily, že použil kreditní kartu na nákup potravin ve městě Moab v jižním Utahu, a tam začali pátrání.
Rangers v Green River dostali výzvu ve čtvrtek ráno. Jeho vůz byl nalezen na Horseshoe Canyon, ale nikdo nevěděl, kam šel. Pilot vrtulníku dálniční hlídky v Salt Lake City se setkal s pátrači ve čtvrtek v Horseshoe Canyonu, kde byl zaparkovaný Aronův pick-up. Po přečtení poznámek a při pohledu na vybavení v autě věděl hned, že Aron je zkušený horolezec. Vrtulník prolétal dvě hodiny bez výsledku. Až na zpáteční cestě si všiml dvou malých postav signalizujících žádost o pomoc hluboko v Horseshoe Canyonu. Byla to matka se synem z holandské rodiny. Pilot přistál v širokém místě kaňonu a už z dálky viděl přicházet oba muže, šokovaný rudým šraloupem krve na Aronově oblečení a pahýlem paže. Byli jeden a půl kilometru od Aronova auta. 
Neomdlel
Nevykrvácel
Překonal sám traumatický šok
Pěšky se vrátil do civilizace po 5 dnech
Kdyby se Aron neodhodlal si paži uříznout, je nepravděpodobné, že by ho byl vrtulník našel. Byl příliš hluboko a v příliš úzké průrvě. Jeho vůlí k životu byli všichni ochromeni. Pár mužů se vydalo zpět do kaňonu na místo nehody, aby se pokusili Aronovu paži přinést lékařům. Ale nedokázali balvanem pohnout. Podařilo se to až později třinácti mužům s plným vybavením. Pro Arona byl zbytek jeho těla už jenom „talismanem“ z nejčernějších dnů v jeho životě.

Související články:
Bluejohn Canyon

Recenze filmu 

Trailer k filmu:

Autor: © Fox Searchlight.

Autor: © D. Jakoubková

Přidej odkaz na Bookmarky.cz
Zpět   |   Nahoru

reklama

reklama

Ohodnoť článek jako ve škole


1-nejlepší, 5-nejhorší.

1 2 3 4 5
Celkové hodnocení:   2.88

Anketní otázka