Jedná se o pozůstatek podpovrchové těžby kaolinického písku, pro nějž se zažil výraz „orty“. Jde o počeštělé německé slovo znamenající čelbu – pracovní místo v dole. Orty představují metodu ražení chodeb tzv chodbicováním (pravoúhle), započatou někdy v druhé polovině 19. století.

Podzemí je vykutáno v hloubce od pěti do patnácti metrů a členěno do tří částečně propojených částí I, II, III. Na stěnách je patrné, že byly chodby vyrubány ručně, včetně precizně vykroužených stropních oblouků a mohutných pilířů odolávajících tlaku nadloží, což mnohde působí skutečně impozantním dojmem chrámové lodi. I přesto došlo k propadům, které dosvědčují nejen závaly v chodbách, ale jsou vidět i ve formě jam v lesním terénu nad dolem. V některých úsecích jsou na dně chodeb patrné prohlubně s křišťálovou vodou. V době rozmachu dolu se plavením vytěženého písku získával žáruvzdorný, ale ne příliš kvalitní kaolín pro keramickou výrobu firmy Hardtmuth z Českých Budějovic (později známá díky tužkám). Pro nekvalitní zdroj byla těžba před 100 lety ukončena, a od té doby jsou vyrubané chodby opuštěné, resp. slouží jen jako významné zimoviště netopýrů chráněné jako přírodní památka.

Lokalitu najdete snadno (je vyznačena v turistické mapě), nejprve po modré značce nebo cyklostezce č. 1054 do Borku a pak lesíkem po cestě směr Hosín. Ztratit se v chodbách ovšem můžete lehce (délka 3,5 km), nezapomeňte proto na baterku a klubko provázku.

 

Trochu tajemné video z nitra země je zde: