Jako doma si v Molvánii budou připadat ti, co znají a mají rádi Zakarpatskou Ukrajinu, Banát a vnitrozemí Albánie.

Všechno málem za humny a je to div, jak se změní během 1000 kilometrů krajina, počasí, architektura, gastronomie, obyvatelstvo i zvyky. Neklidný Balkán je kolébkou nových zemí, Kosovo je nejnovější příklad. A nedaleko leží i další malý státeček, Molvánie. Ne, není to překlep, řeč není o Moldávii. Molvánie je dalším z pohrobků historických pnutí na územích, v minulosti spoutaných uměle vytvořenými hranicemi. Současná vláda se snaží vymanit zemi z okovů staletých tradic a rituálů, obnovit kdysi celkem fungující hospodářství a podporovat soukromý sektor a vytvořit prosperující střední vrstvu. Tato země, vklíněna mezi Makedonii, Kosovo, Srbsko a Bulharsko stojí v každém případě za pozornost. V tzv. centrální nížině leží hlavní město Lutenblag, chráněný z jihu Postenvalským pohořím. Na východ se rozprostírá stepní krajina a ze západu je země vymezena neschůdnou náhorní plošinou, v jejímž středu leží vinařské městečko Sasava.

Všichni muži bez výjimky pijí rádi a hodně cokoliv, co obsahuje alkohol, jsou pak veselí a střílejí ze zbraní, které tu nosí každý.

Asi nejvýstižnější charakteristika Molvánie je, že zosobňuje prakticky vše, co je pro Balkán typické. Rázovité vesničky a neosídlené hory, tradiční rukodělný průmysl a manufaktury koexistují v sousedství zastaralých hospodářských komplexů a velkofarem. Obyvatelstvo je velmi přátelské, byť na první dojem vypadají místní spíš uzavřeně… ale po pár skleničkách místních pálenek a překonání jazykových problémů (molvánština je jen vzdáleně příbuzná se srbštinou a současně jsou zde patrné prvky albánštiny a kurdských výrazů, zavlečených do Molvánie Turky) se lze bez problémů dorozumět. Děvčata se vůči nemolváncům chovají velmi vstřícně. Všichni muži bez výjimky pijí rádi a hodně cokoliv, co obsahuje alkohol, jsou pak veselí a střílejí ze zbraní, které tu nosí každý.

Postenvalské hory

Dopravní infrastruktura je slabá, tzn. řídká síť silnic i železnic, v horách je prakticky jediným dopravním prostředek osel, zvládající strmé a křivolaké stezky. Do Molvánie létá Aero Molw (ze Skopje, Tirany, Bukurešti a Ankary). No a když už se tam tedy dostanete, co stojí za vidění? Rozhodně příroda, samozřejmě. Postenvalské hory by se daly přirovnat k Fagaraši a to i výškou. Na jezerech Mzaukera, Bjezenko a Vjaza se dá dobře jezdit na kajaku, na některých řekách (pokud je dostatek vody) je možný i rafting light, ale Sjöa to nikdy nebude, to je třeba říci také.

Diskotéka v kostele a nejstarší funkční atomový reaktor na světě

Ve městech je bohužel patrné, jak necitlivě se bývalé režimy podepsaly na obrazu kdysi honosných měst. Staré chrámy byly přestavěny ke komerčním účelům (v Luteblagu je dokonce v jednom kostele diskotéka!), mohutné obytné sídlištní domy jsou necitlivě umístěny do sousedství historických center. Stejně tak se postupovalo i při výstavbě některých továren a kombinátů, z nichž jsou některé ještě bohužel v provozu. Asi nejskurilnějším technickým památníkem je nejstarší funkční atomový reaktor na světě, který je v Grygoriku a který lze kupodivu shlédnout, protože pro elektrárnu jsou příjmy ze vstupného vítaným obohacením. Otřesným příkladem zmateného plánování (ale i toto je poznávání cizích zemí!) je větrná elektrárna, postavená v těsném sousedství cementárny ve městě Skrotul. Zajímavé jsou architektonické památky z doby římské kolonizace: asi nejvíce jich zachovalo ve východní stepi mezi městy Vedjev a Czelm. Pravý folklór čeká v horských vesničkách, bez elektrického proudu a s jediným obecním pramenem. Často velmi skurilní pohled, ale například slum u městečka Pejzuca byl zařazen do kulturního dědictví UNESCA!

Ubytování

Bydlet se dá v Molvánii všude: pro místní je příjem z pronájmu pokojů často příjmem jediným a navíc zde zůstaly zbytky hostelů, kempů i hotelů v různém stadiu rozpadu či zvelebování, ale nekomfort přeci k dobrodružství patří. Táboření na divoko je bezproblémové, místní navíc nabízejí ochranu před medvědy, když umožňují turistům postavit si stany za malý poplatek přímo na zahradě.

 

Ale abych nesetřel ten pel novoty na této nové, neznámé destinaci: vydejte se tam, nebudete litovat. Jako „doma“ si v Molvánii budou připadat ti, co znají a mají rádi Zakarpatskou Ukrajinu, Banát a vnitrozemí Albánie a vyhledávají ryzí zážitky a neobvyklá setkání.