Vaše reklama

Miluj mě k smrti aneb Ničivé důsledky dobrého úmyslu

24.11.2010 - 21:36   |   Redakce: Dana Jakoubková, Ivana Tulpová

Autor: © Wikimedia Commons

Kam se může zvrtnou ekoturistika

Většina lidí ví, že lidské využívání přírodních zdrojů, jejich znečišťování a lov včetně pytláctví jsou hlavními faktory vedoucími k ničivým účinkům na přírodu a život v ní. Méně známé jsou účinky takzvaných užitečných činností, které by měly na přírodu i na lidi působit pozitivně. I přírodovědecká činnost nebo ekoturistika prováděné nesprávně totiž mohou mít nečekané následky.
Carol Bermanová ze Státní univerzity New York v Buffalu a její kolegové v Číně a Japonsku si myslí, že ekoturistická praxe může zvířatům škodit více, než si většina lidí uvědomuje. Za jejich tvrzením stojí devatenáctiletá studie skupiny tibetských makaků žijících v oblasti Huangshan (Žluté hory) čínské provincie Anhui. Zdá se, že návštěvníci jednoho z nejoblíbenějších center ekoturistiky v Číně milují své opice doslova k smrti.

Zábava pro turisty – trauma pro zvířata

V průběhu let se turistika za primáty stala v Číně, Africe a ve Střední Americe populární, protože jejím účelem bylo nejen chránit zvířata, ale nabízet místním komunitám možnost si vydělat nějaké peníze navíc. Zpočátku se opice ve Žlutých horách volně pohybovaly na ploše přibližně osmi čtverečních kilometrů. V roce 1992 je lidé začali „využívat“ pro turistiku. Opice byly přemístěny do oblasti mimo jejich původní životní prostor, jejíž plocha se v průběhu let měnila od jednoho do tří čtverečních kilometrů. V určitém místě jim byla poskytnuta potrava a byly v kontaktu s velkým množstvím lidí – zaměstnanců i turistů. V rušném dni mohlo pozorovat zvířata více než sto lidí najednou. Jakmile byly přemístěny, opice začaly mezi sebou bojovat častěji, a jejich agresivita měla tendenci se současně se zmenšujícím se životním prostorem zhoršovat. „Opice na přehlídce“ tak nechtěně zvýšily i riziko smrti svých mláďat kvůli náhodným zraněním, například při boji o dodávanou potravu. To trvalo deset let, než byl projekt na rok zastaven. Jak zjistil tým Bermanové, když zvířata získala znovu možnost volného pohybu, nadměrná agresivita se výrazně snížila.
Tým Bermanové sbíral údaje až do roku 2004. Úmrtnost mláďat byla před zavedením ekoturistiky nízká a příčinou jejich smrti byly podle zjištění týmu zejména nemoci. Ale vystavení opic návalu turistů bylo spojeno s vysokou mírou úmrtnosti. Přestože neviděli všechny útoky, mnoho těl mláďat, která tým našel, bylo poraněno kousnutím, a to zjevně od dospělých makaků. Typickým začátkem konfliktů byly prudké boje o jídlo v místech určených pro krmení. Jak se zvířata stala agresivnější, celková úmrtnost mláďat se zvýšila ze 14,8 na 54,6 procenta. Dlouhodobým problémem se také stal přenos nemocí z lidí na opice a naopak.

Smrtící dobrý úmysl

Člověku se to jeví jako nevinné, ale takové lidské chování může mít vedlejší účinky, jako je žebrání zvířat, zvýšená závislost na lidech, ztráta normálních schopností pást se, zmenšení životního prostoru, přemnožení, a nadměrné využívání místních zdrojů. I potrava dodávaná ve velkých dávkách zaměstnanci ekoparku zvyšuje bojovnost a agresivitu mezi jednotlivci, což vede ke zraněním a ke smrti. „Tyto důsledky naznačují, že ekoturistika může být smrtící, není-li správně řízena,“ říká Carol Bermanová. „Myslím, že je třeba ještě daleko více prozkoumat, jaký vliv má ekoturistika na zvířata.“
Většina expertů souhlasí s tím, že ekoturistika mnoha zvířatům vytvořením fondů na jejich ochranu, zachování jejich způsobu života pomohla a dala místním komunitám materiální podporu na jejich přežití. Frans de Waal, hlavní primatolog v Yerkes národním centru pro výzkum primátů v Atlantě ve státě Georgia, ale souhlasí, že ekoturistika může selhat, není-li řízena s dostatečnou opatrností. „Myslím, že potřebujeme naučit turisty, že pokud chtějí vidět primáty, budou muset jít tam, kde jsou primáti ve své přirozeném prostředí, ne ovlivňovat jejich pohyby kvůli turistům. Problém v Huangshan Mountains může být částečně i otázkou míry,“ zmiňují autoři studie.

Gorily v Africe

Dokladem vhodnosti přísné regulace je jeden z nejznámějších a úspěšných ekoturistických příběhů – ohrožené horské gorily ve Rwandě a v sousedních afrických zemích. Zvířata byla pravděpodobně zachráněna před vyhynutím, a to dokonce během brutální občanské války ve Rwandě začátkem devadesátých let.
Gorily jsou ponechány ve své přirozené lokalitě a pozvolna si zvykají na přítomnost lidí-výzkumníků. Teprve po roce nebo i po delší době se považují za dostatečně připravené na ohleduplné návštěvy malých skupinek turistů, kteří zaplatí poplatek za vstup.
„Dělá se to opravdu regulovaně, pod velice přísným dohledem,“ říká Craig Sholley, vrchní ředitel Africké nadace pro divoká zvířata a bývalý ředitel rwandského projektu horských goril. „Existuje protokol, který určuje, kolik lidí může jít na prohlídku a jak blízko mohou jít, abychom zaručili, že zvířata nebudou nijak ovlivňována“. M. A. Sanjayan, hlavní vědec Nature Conservancy, říká: „Funguje to, jen když se nejedná o masovou turistiku, žádné plné autobusy nebo letadla. U těchto specializovaných výletů je jakýsi pocit elitářství, protože málo lidí musí platit velké peníze. Ale není pochyb, že pro zvířata je to lepší.“

S odstupem

„Mnoho »návštěvníků« divočiny si neuvědomuje, že by se měli chovat tak, aby co nejméně ovlivňovali zvířata,“ říká Bermanová. Systematický kontakt s lidmi snižuje jejich přirozený strach z lidí a způsobuje, že zvířata jsou náchylnější k zabití, nebo přímo jsou zabita lidmi. Očekává-li žebrající zvíře, že dostane od lidí potravu, může být zklamáno, není-li jeho očekávání splněno, a následně může na lidi zaútočit nebo jim krást. Způsobuje to frustrace u těch opic, na které se nedostane. Oční kontakt může někdy u zvířat způsobit strach nebo agresivitu. Dojde-li k němu, člověk by měl uhnout jiným směrem.
Pro turisty není příliš zajímavé pozorovat skupinu opic prohledávajících popelnice nebo agresivně řvoucích přímo na ně. Avšak je úchvatné sledovat ty samé opice skákající ze stromu na strom v jejich přirozeném prostředí. Je v lidské moci zajistit, aby tibetští makakové a všechna pozorovaná zvířata divočiny pokračovala v životě ve svém přirozeném prostředí, co nejméně ovlivňovaná lidskou aktivitou. Pravidla jsou jednoduchá: neobtěžovat je, nedráždit, chovat se tiše a nenápadně.
 
Poznámka: Zpracováno podle Cambridge Journal a studií The State University of New York. Výsledky studie byly publikovány v Mezinárodním žurnálu o primatologii.
Související článek: Ekoturistika nebo ekotragédi  a Hungshan

Video: Makak (by BBC/Arkive)

ARKive video - Tibetan macaques begging for and stealing food from tourists

Autor: © Wikimedia Commons

Přidej odkaz na Bookmarky.cz
Zpět   |   Nahoru

reklama

reklama

Ohodnoť článek jako ve škole


1-nejlepší, 5-nejhorší.

1 2 3 4 5
Celkové hodnocení:   2.91

Anketní otázka