Bludiště dřevařských cest i zvířecích pěšin. Stezky strmé tak, že si to ani neumíte představit. Závoje vodopádů uprostřed borových lesů nahoře, sucho, prach a hic na dně. Přes den jsi na škvarek, v noci klepeš kosu. Přesto...skutečně extrémně krásný je tenhle kout Mexika.

Přes časem jsme psali o kouzlu Barranca del Cobre a Národním parku Bassaseatchi. Teď přidáváme několik tipů na túry a treky, na kterých se to rozhodně nebude hemžit turisty. Dále uvedené trasy jsou pro ostřílené trekaře s výjimečným smyslem pro orientaci a výdrží pod dlouhodobými útrapami.

Trek začíná v blízkosti pily v Cusárare a než dorazíte do Tejabánu, musíte přejít několik vysokých hřebenů. Ačkoliv technicky to není obtížný trek, přechod nepřehledným horským terénem je orientačně obtížný. Najdete zde opravdové bludiště dřevařských cest a stezek, kde snadno zabloudíte. Pokud nebudete bloudit dosáhnete Tejabánu na rimu (hrana kaňonu) s vyhlídkou do kaňonu za jeden celý den chůze. V závěru sestupu k mese (skalní terasa), kde se původně nacházela vesnice Tejabán, vás čekají dva technicky drsnější úseky, ale jinak pohoda.

Kdysi býval na kraji kaňonu hotel. Dnes jsou zde jen ruiny. Z historického hlediska zde bývával významný podzemní měděný důl na dně kaňonu hned pod Tejabánem. Dosud se zde občas ručně pracuje a v malém množství se těží zlato a snad i stříbro. V okolí žije několik původních rodin indiánů Tarrahumara, jejichž příslušníci vyměňují malé nugety bílého zlata za zboží, které se jim hodí k životu. Nahoře na hraně žije také několik rodin Tarahumara. Mladé muže lze občas využít jako průvodců. Z Tejabánu pokračuje trail jako opuštěná prašná silnička, která se dále asi jeden a půl kilometru dolů v blízkosti ruiny chaty mění ve stezku. Silnička vychází směrem západ-severozápad a stezka v blízkosti chaty se pak stáčí ve směru jihovýchod. V tomto bodě stezka začíná prudce klesat a pokračuje neobyčejným množstvím cik-caků (ostré zatáčky ve tvaru Z). Asi kilometr dolů od ruiny je studánka, kde lze doplnit vodu. Další necelý kilometr dolů se stezka vidlicovitě rozchází. Odbočka doleva je pro smělé pěší chodce a doprava pro smělé karavany mul. Levá cesta sestupuje ostře k měděnému dolu a dosahuje řeky asi jeden a půl kilometru dolů po proudu od měděného dolu. U řeky je řada lidskou rukou vytvořených i přírodních zajímavostí. Detaily budou ponechány vašim objevům a osobnímu uspokojení z nich. Plánujte strávit minimálně dvě noci při cestě tímto okouzlujícím úsekem kaňonu. Další jsou na vašem zájmu.

Lze se vydat kaňonem proti proudu k Humira nebo po proudu až pod Divisadero. Nebo do některé boční soutěsky například Humira Narrow, ale musíte počítat s občasným broděním třeba až po pás. Je také možné vystoupat dále na protilehlý okraj kaňonu a dosáhnout cesty vedoucí do Samachique. Je to osamělá mesa s minimálním provozem.

Pokud zvládnete celou túru z Cusárare do Samachique, absolvujete tím vlastně jeden z nejzajímavějších úseků Camino Real.

Tato „královská cesta“ sloužila jako dopravní tepna pro odvoz stříbra z Batopilas do Chihuahua City. Je to jedna z nejúchvatnějších oblastí Copper Canyon-Sierra de Tarahumara. Rovněž lze trasu napojit na jiný kaňon a pokračovat týdny.

Tejabán je krásný od září do listopadu (tj. po deštích – zdejší jaro) a pak od března do dubna. Pro oblast měděného dolu je ideální listopad až březen. Nezapomeňte, že Tejabán na rimu je chladných až studených 2100 m n.m. a kaňon dole je teplých až horkých 900 m n.m.

Poznámka: Tejabán nemá zdroj pitné vody během suchých měsíců (XI–IV).

Po příjezdu do Guachochi je dobré sehnat odvoz do Cumbres de Sinforosa, ležící na hraně kaňonu. Ušetříte tím prašnou 16 kilometrů dlouhou cestu k rimu. Vyhlídka odtud je nádherná. Stezka dolů bude asi ta nejstrmější, po jaké jste kdy šli. Je vhodné rozložit sestup do dvou dnů. Na dně kaňonu je malá vesnice a opuštěný stříbrný důl. Najdete zde krásné soutěsky jak dolů tak nahoru po proudu a dva velké postranní kaňony, oba s vodopády několik kilometrů vzdálených od sebe po obou stranách stezky. Další info o Sinforosa Canyon najdete v článcích viz. odkazy na konci – Ztracená katedrála. Nejlepší období pro tuto túru jsou měsíce prosinec až únor.

Asi 12 kilometrů severně od města Batopilas je malá dřevařská komunita Yoquivo. Z Batopilas přes Yoquivo do Satevo vede okružní trasa, kterou ještě můžete prodloužit přes La Bufa. Je z ní nádherně vidět osamocené bílé kontury katedrály zhmotňující rozlehlost modrého nebe a zelených stěn kaňonu s roztroušenými červenými skalami. Značky označují prašnou cestu do Yokivo ještě před Batopilas. Túru je také možné začít v Yoquivo, ale transport mezi nejbližším městem Guachochi a Yoquivo je nespolehlivý a Yoquivo samotné postrádá turistické služby. Avšak na cestu vedoucí z La Bufa a Yokiva je třeba se ptát. Cesta mezi La Bufa a Yoquivo je scénicky zajímavější a náročnější varianta..

Méně náročná varianta:

Pěknou túrou vzhůru kaňonem je trail Yerba Anise lemovaný pestrobarevným světem květin za doprovodu mnohočetného ptactva. Tento trail lze spojit s několikadenní túrou do Urique (3–4 dny) nebo El Tejaban (5–7 dní).

Stezka začíná severně od města asi tři a půl kilometru od Batopilas v Las Juntas, hned za starou přehradou, kde se stezka obrací východně nahoru do stěny kaňonu. Toto byla spodní sekce staré Camino Real z Batopilas do Chihuahua za doby významné těžby stříbra. Podél cesty můžete spatřit několik ruin a opuštěných stanic. Zpočátku je cesta štěrková později se zúží, a do vesničky Cerro Colorado vejdete tak za pět hodin. Zde si většinou můžete koupit i nějakou limonádu či svačinku. Odtud do Urique si můžete vybrat ze dvou variant.

Delší trasa se za Cerro Colorado stáčí severozápadně přes hřeben, oddělující od sebe kaňony Batopilas a Urique. Pak se ponoří do kaňonu Urique a pokračuje podél řeky na sever až do města. Toto je pravděpodobně jeden z nejznámějších treků v barrancas. Ale přesto nepatří mezi nejoblíbenější. Je pro orientačně schopné a kompletně vybavené trekaře. Tarahumara Indiáni byli vystřídáni Mexičany podél téměř celé cesty, což už mnoho turistů neláká. Popis cesty je obtížný, protože toto je pavučina hodná průzkumníků. Vydáte-li se sami, pak jistě po vás zbude nějaká objevitelská prvocesta. Nezkušeným doporučuji průvodce z Batopilas, neboť je zde řada možných nesprávných odboček a cestiček, které vás mohou zdržet i několik dní. Přesto, že trek zvládnete ve třech dnech a dvou nocích, doporučuji si naplánovat spíše čtyři noci, protože je nezbytné strávit jednu nebo dvě noci v Urique čekáním na odvoz k vlaku, který aktuálně jezdí snad už jen jednou týdně. Poštovní náklaďák odjíždí z Urique do Bahuichivo (vlak. stanice) jen dvakrát týdně. Dny jsou nahodilé. Absolvování celého treku je hlavně pro ty, co si chtějí trochu zatrénovat v divočině, neboť jinak zde nenajdete mnoho „turisticky“ hodnotného resp. žádné konkrétní cíle.

Související: Mexický Barranca del Cobre - nejinspirativnější místo na planetě

Spirituální vodopády Basasseachi

Raramuri - indiáni, co umějí běhat a vůbec ne lhát