Vaše reklama

KUBA - TURISTICKÉ STEZKY, KTERÉ CHODÍ MÁLOKDO

05.02.2010 - 00:42   |   Redakce: Roman Maňásek

Ostrov v Karibiku, od druhé poloviny 20. století opředený mýty, přitahuje v posledních letech cizince jako magnet. Po léta nezměněno, omývá Karibské moře břehy tohoto ostrova stejně neúnavně, jako jej bičují pravidelné jarní větrné smršti přinášející životodárnou vláhu. Na dohled od nížin Floridy, a přece diametrálně odlišný ? v přírodním bohatství, ale hlavně v mentalitě a osudech jeho obyvatel. Přestože většina cizinců sem přijíždí s jiným cílem a motivy, právě v lidech jakoby tkvěl turistický zázrak Kuby.

Havana je boží město. Relativně čisté, s luxusními domy postavenými v padesátých letech. Bohužel, od jejich postavení až do příchodu statika na ně v mnoha případech (co se týče údržby) nikdo nesáhne, a tak agresivní mořské prostředí dělá své. Ovšem stále z nich čiší bohatství ostrova, které více méně přetrvává (i když skryté pod rouškou vítězství revoluce) dodnes. Po ulicích se projíždějí nádherné staré americké káry vedle Moskvičů, třířadé Lady a staré Oktávky či Felície. Chlad města doplňují rozlehlé parky, v nichž rostou posvátné stromy ceiba. Pod jedním z nich si můžete přisednout na lavičku k Johnu Lenonovi. Další známá osobnost – Ernest Hemingway – postává opřený o barový pult ve Floriditě. Střechy hotelů a výškových budov poskytují příjemné posezení u osvěžující sklenky mojita a fantastický pohled na město a jeho dominantu Capitolio, o několik metrů delší kopií Bílého domu.
Kubánského venkova lze užít „hned“ za Havanou. Stopadesát kilometrů na západ se rozkládá krasové pohoří Sierra Pinar del Río, kde jsou k vidění nefalšované mogoty podobné těm v Číně či Thajsku. A uprostřed nich stojí známý zájezdní hostinec Bella Vista, kde poslední čas svého života trávil seriálový Jirka Hradec. Ano, můžete popít kávu a zaplavat si v bazénu přesně tam, kde se natáčel jeden z dílů oblíbeného seriálu Třicet případů majora Zemana.
V okolí osady Viňáles se rozprostírají kávové a tabákové plantáže. Při procházce mezi políčky jistě dojde na pozvání do některé z mnoha dřevěných sušáren tabákových listů. Nebudete první, koho překvapí vstřícnost lidí, kterým nevadí, když se jim člověk prochází po polích, a zabloudí třeba i na zápraží jejich vesměs hezky upravených a uvnitř čistých domečků. Žádné vnucování, žádné žebrání, prostě oboustranné respektování. Povídání s lidmi je příjemné, a při pohledu na důstojné staříky v kloboucích sedících v křeslech na zápraží svých domů je jasné, že venkované žili, žijí a nadále budou žít svým tempem ve svém světě...
V posledních letech dorazilo do těchto končin i horolezectví, tak pokud s sebou pro všechny případy vozíte lezečky, změřte své síly s téměř stometrovými stěnkami mogot z ostrého panenského vápence. O možnostech vycházek, projížděk na koních i dvou až třídenních treků netřeba příliš mluvit.
Vzhledem k tomu, že mimo Havanu prakticky neexistuje veřejná doprava, je nezávislé cestování problematické. Auto z půjčovny za drahý peníz je jedinou možností, jak poznat atraktivní, ale mimořádně chudý východ a další kouty ostrova. Při cestách za poznáním lze při troše štěstí spatřit i takové věci jako táhnoucí kraby, závody klusáků na rovných úsecích „carretery central“ nebo pionýrské dobývání cukrové třtiny, která se nejprve podpálí, a po vyhoření neprostupných listů se v horkém popelišti ručně dobývá zbytek dužiny.
Na nejvýchodnějším cípu vystupuje z rozbouřených vod nejvyšší pohoří Kuby – Sierra Maestra s nejvyšší horou Pico de Turquino (1976 m). Skalní útesy, těžko prostupná vegetace, divoké kaňony, žádná literatura, žádné mapy. Najmete-li si někoho místního, kdo se vyzná v momentálním stavu stezek, zažijete trek neporušenou přírodou v místech, jakých už na mapě světa mnoho nezbývá.
Přidej odkaz na Bookmarky.cz
Zpět   |   Nahoru

reklama

reklama

Ohodnoť článek jako ve škole


1-nejlepší, 5-nejhorší.

1 2 3 4 5
Celkové hodnocení:   2.93

Anketní otázka