Vaše reklama

Jak vegetit v Řecku - Mořský čundr pro

28.03.2010 - 19:45   |   Redakce: Irena Páleníčková

Autor: © Jiří Páleníček

Chcete vyměnit řeky za mořskou hladinu a opustit kanoe a pramice? Ne, nemusíte se hned pustit do náročné expedice. Zkuste jako my v teplém Egejském moři pohodovou mořskou turistiku a na opuštěných ostrovních březích si zahrajte na „robinsony“.
Celí den nazí, k jídlu vlastnoručně chycené ryby, zuby vybělené mořskou vodou, každý večer hvězdy nad hlavou. Plavání, lezení po skalách, sluneční koupele, vynikající víno a tvrdý spánek rušený jen vlnami, které tři měsíce narážely na břeh jen pár metrů od našich hlav. A navíc dostatek času na spřátelení se s mořskými kajaky nebo, jako v našem případě, s jejich skladnějšími a stabilnějšími nafukovacími kolegy.
I nafukovací kajak je mořský kajak jak se patří – dlouhý 482 cm, nosnost 200 kg, má shora uzavíratelné komory, špricdeku a kormidlo ovládané nohama. Ve srovnání s laminátovým kolegou se nám jevil stabilnější (za stabilitu  ale platí nižší rychlostí), o něco větší úložný prostor a menší požadavky na místo pro transport – složené se dva kajaky i se všemi věcmi vejdou v pohodě na zadní sedadla auta (v letedle půjde o nadměrné zavazadlo nebo cargo 33 kg). My se s nimi vypravili na Kyklády a začali ostrovem Kythnos.  
Ostrov Kythnos
Začátek nemohl být lepší. Od přístavu Merichas bylo jen pár stovek metrů na malou pláž, kde se daly kajaky nafouknout a vše do nich naskládat. Včetně nákupu to zabralo dvě hoďky. Bylo půl deváté večer a my vyrazili do zapadajícího rudého slunce. Nedalekou pláž na první noc jsme si vyhlídli dalekohledem z trajektu. Nebyla na mapě, nevedla k ní žádná pěšina, na písečném dně u břehu se válel zbytek mramorového sloupu, naproti ostrůvek s kolonií racků, co víc si na úvod přát?  
Druhý den pokračujeme na sever do zátoky Kolona. Vítr zvaný meltemi při přejezdu zátoky Episkopis ale vyvolává ostré lámavé vlny a z boku je nepříjemný. Kolona je známá svými termálními prameny. Jsou v západní polovině zátoky na konci pláže a hned u moře vyvěrají do malého bazénku obloženého kameny. Přes fotogenickou písečnou kosu, která půlí zátoku a spojuje ji s malým ostrovem Loukas jsme kajak jednou přetáhli a jednou za bezvětří Loukas objeli.
Na březích bylo nepřeberně volných míst. Stanovali jsme ve východní půlce zátoky u tamaryšků. Byl tam sice mizerný přístup do vody, ale všude jinde kotvily jachty a plachetnice. Od tamaryšků jsme se vydali pěšky do vnitrozemí po staré kamenné oslí stezce. Na ni navazující silnice nás pak dovedla do zdejšího, typicky kykládského hlavního městečka (jinak tam z přístavu Merichas jede bus).
Jižně od hlavního přístavu
Na jih od Merichas začala za skalnatým úsekem břehu jedna pláž za druhou. U většiny z nich strašily stopy civilizace, ale jedině ve Flambourii a Agios Dimitrios byla restaurace a sehnala se tam i voda. U Flambourie kotvila finská jachta a naše mořské seakery z Gumotexu budily zaslouženou pozornost. „Odkud pádlujete? Jak to máte s vodou? Co jíte? A to si vaříte?“ Pro jachtaře jsme byli dobří exoti.
Rekreační domek u další pláže Pontikia zarůstal olendry, v nichž řvaly jako o život cikády. Vysoko nad pláží Kastela zase stály tři rozestavěné domy. Výlet do vnitrozemí skončil po přelezení mnoha rozpadlých zídek naprostým nezdarem – dál to nešlo. Za následujícího bezvětří dojedeme na zapomenutou bezejmennou pláž. Stoupáme asi hodinu vyschlým kamenným korytem potoka – pichlavé keře, cikády, kvetoucí oleandry, mezi nimi pevné pavučiny. Po chvíli i zde pichlavá vegetace zhoustne do neprůchodnosti. Zbytek rozpáleného dne prospíme zalezlí pod keřem.
Pokud si vyberete stejně nevhodný měsíc jako my, což je červenec nebo srpen (lepší je jaro), i vy možná v Agios Dimitrios kvůli protivětru otočíte. Nám navíc došly zásoby. Zůstali jsme  tři dny v půli cesty v zátoce Mavrianou a na nákup museli pěšky – meltemi dosahovalo na moři 7–8 Bft.
Ostrov Serifos
Pravidelný letní silný severní vítr zvaný slovem tureckého původu meltemi si pochvalují všichni zkušení jachtaři. My jsme kvůli němu na dalším ostrově Serifos zůstali tři týdny. Bezvětří přišlo neohlášeně a jen jednou. Chtěli jsme využít tuto vzácnou chvilku a  pravděpodobně jsme proto vytvořili osobní rekord v rychlosti pádlování (za dvě hodiny meltemi opět udeřilo).
Serifos jsme vybrali ze dvou důvodů – nejezdí na něj žádné zahraniční cestovní kanceláře a jeho přístav je na jihu ostrova. Usoudili jsme, že tím jsme na meltemi vyhráli. Chyba! Takové vichřice a nárazy větru jako v zátoce Livadhi jsme jinde nezažili. Jinak pohoda – místní samoobsluhy byly nejlevnější z Kyklád, a i když je ostrov suchý jako troud, má dostatek vody, která se dala pít i z kohoutků. Neměla žádnou slanou příchuť, jako na jiných řeckých ostrovech (jeden volný zdroj vody  je u půjčovny aut u přístavu).
Z pláží, kde nás věznil vítr, to do samoobsluh v Livadhi nebylo už tak daleko a pěší výlety se zkrátily na 4–6 km. Za to byly zčásti v trní a po kozích stezkách a stop se nevedl. Na Serifos totiž jezdí svérázní cizinci, kteří chodí nakupovat pěšky, a nikoho nenapadlo, že já svůj nákup vleču poněkud dál.
Na východ od Livadhi
Každý průvodce doporučuje pláž Psili Amnos v roce 2003 vyhlášenou časopisem Times za nejlepší v Evropě. Je na ní ale moc lidí. Na východním pobřeží je nejlepší na mapě obvykle bezejmenná pláž – je první jižně od pláže a kostelíku Agios Sostis. Bílé skály tečou na písečné dno jako ledovce a drobné kamínky vyplňují ústí potoka mezi nimi. Místní ji berou za svou tajnou pláž a možná proto neprozradili autorům map její jméno. Nám ho řekli, ale my ho zapomněli.
Jižně od Livadhi
Stejně „tajná“ je i pláž Alevrákia jižně od Livadhi. Protože je na mapě, hodně lidí se na ni vydá. Ale prašná silnice mizí kdesi za kopci a nikomu se nechce prodírat se k neviditelné pláži skalami a nízkými pichláky.
Za meltemi je podle ostrovanů nejlepší následující pláž Kaló Ambeli. Ale vítr se v sedle nad ní stlačil, sletěl dolů k moři a tam metal její drobný zlatý písek na všechny strany, nahoře měl takovou sílu, že jsme poprvé poznali, co to znamená „opřít se o vítr“.
U obou posledně jmenovaných pláží nás pěkně vyšplouchly okolo jedoucí superferry Aegean Sea Lines a HSW (jejich lodě jsou pomalované červenobílou reklamou Vodafonu). Díky morfologii dna se po jejich přejezdu směrem do přístavu vytvoříly u břehu velké vlny rolující vysoko na pláž – ještě že jsme stihli přistát a vytáhnout kajaky! Ten mazec ve vodě bych nechtěla zažít. Stačilo, že jsme den předtím museli záď prvního a příď druhého kajaku spojit pětimetrovým lankem, a tak se z druhého kajaku stala plovoucí kotva a boční vítr nás tolik nestrhával.
 
Pokračování - příště Malé Kyklády

Autor: © Jiří Páleníček

Autor: © Jiří Páleníček

Autor: © Jiří Páleníček

Přidej odkaz na Bookmarky.cz
Zpět   |   Nahoru

reklama

reklama

Ohodnoť článek jako ve škole


1-nejlepší, 5-nejhorší.

1 2 3 4 5
Celkové hodnocení:   2.91

Anketní otázka