Jeskyně tří naháčů byla objevena během povrchového průzkumu jižní části Namakdanského pně třemi členy českého expedičního týmu v roce 1999.

 

3. února … Po několika stovkách metrů od ústí plochého údolí jsme došli k vývěru, který nás na první pohled zaujal. Jednalo se sice „jen“ o šest metrů široký a dva metry vysoký otvor v solné stěně, ale množství solanky indikovalo velkou jeskyni. Ihned jsme zanechali dalšího povrchového průzkumu, shodili boty a kalhoty a vydali se do podzemí. Prvních 20 metrů chodby bylo zaplaveno pouze 50 centimetry solanky, ale později již voda dosahovala skoro až ke stropu. Puzeni nesmírnou přitažlivou silou jeskyně jsme shodili zbytek oblečení a nazí vypluli dál.

Hladina dosahovala v některých místech skoro až ke stropu, takže bylo nutné ponořit půl obličeje pod vodu, abychom se dostali dál. V příjemně vlažné solance stačilo k pohybu jen málo – odrážet se rukama ode dna. Jako tři klády jsme pomalu pluli jeskyní. Byl to mimořádně silný zážitek. Po 250 m bylo solanky čím dál méně, takže jsme se museli chvílemi plazit, popř. bosky šlapat po solné krustě. Byli jsme jako šílení – nadopovaní endorfiny – nic jiného než další část jeskyně nás nezajímalo. Pohybovali jsme se úzkými prostorami i mohutnými podzemními dómy. Naše mise byla ukončena v jedné z větších prostor. Polekalo nás totiž podivné kvičení a prskání zpoza haldy kamení před námi. A protože do prostory vedl hluboký, částečně zasypaný závrt, nemohli jsme vyloučit přítomnost dravých zvířat. Odhadovali jsme to na nějakou menší šelmičku, snad lišku či fenka, ale vyloučit nešlo ani jinou psovitou šelmu. Probudily se v nás sice pudy pravěkých lovců, takže jsme uchopili kameny a pokoušeli se projít, ale kňučení ze tmy sílilo, tak jsme zvolili ústup s tím, že se příště lépe vyzbrojíme.

Při zpáteční cestě objevitelské nadšení opadlo, a tak jsme si uvědomili, jak jsou naše těla poškrábaná a strašlivě pálí. Podle odhadů, které jsme cestou prováděli, jsme se dostali asi kilometr od vchodu! Byli jsme rádi, když jsme se po další hodině lození dostali k našemu oblečení. Jakkoliv jsme při předchozích objevech jeskyní vždy diskutovali, jaké zvolíme jméno, tady nebylo co řešit: Jeskyně tří naháčů byl náš jednoznačný závěr.