Na Zemi nejvýznamnější je geotermální oblast Yellowstonského národního parku v severozápadním koutu státu Wyoming v USA. V území velikosti Moravy je rozeseto pět stovek různých gejzírů (polovina z celkového počtu na světě), jejichž činnost je na sobě vzájemně nezávislá. Vedle světově nejvyššího aktivního obra Steamboat (v Norris Basin), který dokáže vystříknout až do 120 metrů výšky, jsou tu přechody až k trpasličím gejzírům, které jen “prskají“ každou minutu na prst silný proud sotva do jeden a půl metru. Mezi nimi je pak zvláštní Starý Věrný (Old Faithfull), který již přes sto let pravidelně opětuje svoje erupce po 65–70 minutách.

Yellowstone se proslavil jako turistická atrakce mohutnými kouřícími gejzíry i množstvím bahenních hrnců, z nichž vylétají cucky šedé hmoty, aby s pleskotem opět dopadly zpět do bublajícího bahna. Stovky termálních pramenů zdobí neuvěřitelné, až nadpozemské barvy, vykrystalizované horniny a syčící fumaroly. Vulkanismus zde také vytvořil rozsáhlé travertinové nádherně bílé terasy. Travertin je pórovitý vápenec tvořený malými zrnky uhličitanu vápenatého (kalcitu) a dalšími přísadami, jako je jíl a křemen. 

Hluboko pod povrchem však dřímá mohutná sopka, která se v dávné minulosti již několikrát předvedla svými naprosto gigantickými supervýbuchy. Naposledy se tak stalo před 640 000 lety, kdy výbuch rozptýlil v atmosféře téměř 1000 kilometrů krychlových popílku a zformoval obrovskou kalderu 45 kilometrů širokou a 60 kilometrů dlouhou. Odhaduje se, že by popílek rozptýlený v atmosféře v takovém množství zamezil přístupu slunečních paprsků na několik let, což by pravděpodobně mělo destruktivní následky pro celé lidstvo.

Yellowstone se rozkládá na území Skalistých hor. Kromě geotermálních aktivit, jaké nemají ve světě obdoby, zde můžeme obdivovat nepřeberné množství vodopádů a divokých řek, razících si cestu hlubokými kaňony, louky, hluboké lesy a vysoké hory. Nalezneme tady největší ledovcové jezero Severní Ameriky. Vzniklo před 12 tisíci lety a vítr čeří jeho hladinu ve výšce 2300 metrů.

Yellowstone je místo, kde můžete na vlastní oči spatřit živoucí legendy americké divočiny: grizzlyho, vlka, bizona a mnoho jiných velkých savců, například losy, ovce velkorohé, vydry a kojoty. Na jednom místě je tu vměstnáno nepřeberné množství přírodních krás, které nemají obdoby. Proto se stal Yellowstone v roce 1872 prvním národním parkem na světě.

Oblast ležící na poloostrově Kamčatka, byla prozkoumána v roce 1941. V kaňonovitém šest kilometrů dlouhém údolí bylo objeveno dvě stovky gejzírů a ještě více horkých pramenů horkých až 81 °C a ležících převážně na levém břehu řeky Gejzirnaja – součást přírodní rezervace Kronotsky. Ojedinělou se Dolina stala pro erupce některých gejzírů probíhající ne kolmo vzhůru, ale v určitém úhlu. Gejzír Velikán (Obr) vystřikuje do výšky padesáti metrů vodu horkou dokonce 97 °C po dobu čtyř minut v intervalech dvě a tři čtvrtě hodiny. Po obrovském sesuvu půdy v r. 2007 bylo sice více jak dvě třetiny údolí zasypáno a gejzíry „udušeny“, ale Velikán pohřben nebyl. Mluvčí UNESCO se následně vyjádřil, že touto přírodní katastrofou přišel svět o jeden z největších přírodních divů světa. Jak už to u vulkanických regionů bývá, jedno zanikne, další vznikne. A tak se i zde na místě gejzírů vytvořilo termální jezero, díky němuž je krajina ještě zajímavější. Dolina gejzírů je tak stále turistickým magnetem Kamčatky, ale její návštěva je pro odlehlost poměrně komplikovaná a náklady na vrtulník se tak prodraží.

Vysoko v Andách (4200 m) na úpatí aktivních vulkánů a na dosah pouště Atacama se nachází 69 gejzírů (Los Géiseres del Tatio), které sice výškou pokulhávají za jinými, zato se po destrukci mnoha novozélandských gejzírů stalo El Tatio největší geotermální oblastí jižní polokoule.

Z podzemí tu na povrch proniká temné dunění, v tůňkách bublá červeně zbarvená voda a z desítek otvorů v zemi vydechuje pára. Právě díky nízké venkovní teplotě kondenzuje teplý vzduch vydechovaný gejzíry v působivá oblaka, jež stoupají do výšky několika desítek metrů nad zem.

Ačkoliv množství gejzírů zde dosahuje úctyhodného počtu, žádný z nich netryská do výšek, jaké známe například z Islandu nebo Nového Zélandu. Největší z nich, El Tatio, vyšplíchne několikrát za den vodu jen tři čtvrtě metru vysoko a podle údajů v průvodci nejvyšší zaznamenaná erupce v této oblasti dosáhla přibližně šesti metrů. Jakoby touto nemohoucností El Tatio dokládal i domorodý původ svého jména, jež v překladu znamená „dědeček“. Přesto je scenerie desítek gejzírů vyvěrajících ze dna údolí i ze strmých svahů okolních hor velice působivá.

Asi tři metry široký potok sbírá horkou vodu vyvěrající z jednotlivých termálů a gejzírů a nakonec ústí v nevelkém termálním jezírku. Tady se můžeme vykoupat v příjemně teplé vodě a v poklidu pozorovat scenerii vulkanických kuželů, zvedajících se směrem k bolivijské hranici.    

Počátkem 20. století zde byl v činnosti snad nejvelkolepější gejzír světa, zvaný Waimangu, který vrhal vodu pravidelně do výše přes dvě stovky metrů, a ve „světlé chvilce“ dokonce až do pěti set metrů. Od roku 1914 je však díky velkému sesuvu půdy v činnosti jen velmi nepravidelně a zřídka. Vulkanická zóna Taupo (350x50 km) je pojmenovaná po jezeru vyplňujícím kalderu největšího vulkánu oblasti. Zde se nacházejí největší sopečné perly jako Mount Ruapehu, Mount Ngauruhoe nebo White Island.

Z celkového počtu 300 gejzírů je – především díky geotermální „politice“ hydroelektráren – jen 51 aktivních s výškou „výstřelů“ do třiceti metrů, jako například u jezera Rotorua a v údolí řeky Waikato. Prameny zde mají teplotu až 80 °C a najdete zde i kráter vařícího bahna (Poridge Pot).

V samém centru ostrova leží město Rotorua. Když sem přijedete, tak první, co vás doslova praští do nosu, je pronikavý sirný zápach, kvůli kterému se také městu přezdívá Sulphur City. Oficiální název města a stejnojmenného přilehlého jezera pochází z jazyka původních polynéských obyvatel a znamená „druhé jezero“. Když sem před zhruba tisíci lety Maoři přišli od pobřeží, tak nejenže objevili jezero s průzračnou vodou, ale zejména se jim zalíbily termální prameny, které začali využívat nejen ke koupání, ale také k praní, vaření a vytápění domů. První osídlení, které postavili z kmenů stromových kapradin přímo v centru gejzírů, se jmenuje Whakarewarewa. Osada zde stojí dodnes – jako kdysi zahalená párou ze stříkajících gejzírů a prosycená sirovodíkem z věčně bublajících termálních pramenů; jen místo bojovníků se tu dnes procházejí turisté z celého světa.

Hlavním lákadlem je největší novozélandský gejzír Pohutu ležící v termální oblasti Whakarewarewa, který v pravidelných půlhodinových intervalech chrlí hektolitry vařící vody do zhruba dvacetimetrové výšky. Nedaleko od města najdeme bezpočet dalších termálů, asi nejbarevnější oblastí je Wai-O-Tapu, ležící asi 30 kilometrů od Rotorua. Hlavní atrakcí je gejzír Lady Knox a termální jezero, největší na Novém Zélandu, zvané Champagne Pool. Pokud se chcete vykoupat v přírodě, lze doporučit prameny asi kilometr od oblasti Wai-O-Tapu, ležící přímo u mostu vedle přístupové silnice.

Kvintet nejvýznačnějších geotermálních oblastí uzavírá ostrov Island. Díky tomu, že leží na hranici dvou zemských tektonických desek, jsou zde na denním pořádku sopečné erupce, výrony plynů, zemětřesení a další projevy vulkanické činnosti. Mezi ně patří i gejzíry, které, oč jsou méně nebezpečné, o to jsou líbivější.

Ačkoliv je počtem gejzírů Island nevelký, má jedno prvenství – pojmenování gejzír pochází právě odtud, z islandského slova gjósa – vytrysknout. Nejstarší islandské vřídlo Velký gejzír (Stóri Geysir), ležící v Haukadaluru asi 60 kilometrů východně od Reykjavíku, vystřelil vodu každých 24 hodin až do výšky 70 metrů, a řadil se tak vedle amerického Steamboat a Old Faithful mezi tři nejvýše vodu chrlící gejzíry světa. Svoji činnost v r. 1918 zastavil, aby po dlouhém „spánku“ vyrazil špunt jako láhev sektu opět v roce 2000. Od té doby se ukazuje obdivovatelům jen ojediněle a zcela nepravidelně, už „jen“ výšky kolem deseti metrů. Spolehlivou podívanou však připraví návštěvníkům gejzírového údolí hned vedle ležící Strokkur, který vybuchuje průměrně každých 5 až 10 minut.

V centru ostrova – Hveravelliru se nalézá přes sto menších gejzírů a další se najdete různě po ostrově. V těsné blízkosti horské silnice zvané Kjalvegur, leží unikátní oblast gejzírů a termálů zvaná Hveravellir. Díky snadné přístupnosti (silnice je sice šotolinová, ale průjezdná při troše opatrnosti i normálním autem) tu v létě najdeme poměrně velký počet lidí. Naprostá většina návštěvníků se však jenom zastaví při celodenním průjezdu ostrovem – večer a ráno tak patří toto místo jenom několika kempujícím návštěvníkům nebo hybatelům malé turistické chaty. Hveravellir se pyšní nádhernou scenerií, leží v nadmořské výšce 650 metrů, mezi dvěma ledovci Langjökull a Hofsjökull. Okolí nabízí bezpočet možností pro treking – od krátké procházky mezi gejzíry a fumarolami až po vícedenní putování okolními horami. Vlastní prameny tvoří jednoduše zbudované „koupaliště“ s přítokem termální i studené vody. Odkláněním trubky s teplou vodou můžete regulovat teplotu v koupálku…

 

Související článek: Gejzír - světový fenomén