Vaše reklama

src="/userfiles/image/kukis.jpg"/>

Gamburcev: Záhadné hory v Antarktidě

18.11.2011 - 08:44   |   Redakce: Dana Jakoubková

Autor: © NSF

Představte si, že jste jako archeologové právě otevřeli hrobku uvnitř pyramidy. Rozsvítíte světlo a před vámi sedí moderně vyhlížející astronaut. Překvapení? Bezesporu. Takto definovala fenomén, který nadzvedl ze židlí širokou vědeckou veřejnost, Dr. Robin Bellová z Lamont-Doherty Earth Observatory. Jen málokdo by totiž čekal, že ve třetím tisíciletí narazí na něco nečekaného a mimořádného. Hluboko v antarktickém vnitrozemí se však ukrývají hory, které není vidět, a skály, na něž nelze stoupnout – „hory duchů“.
 
Kdo sleduje polární zprávy, tak už tuto skutečnost zaznamenal v roce 2007. Ale až teprve v zimě 2008/2009 – v době jihopolárního léta – se k záhadnému pohoří vydal mezinárodní tým vědců.
„Bude to, jako když prozkoumáváte jinou planetu, něco jako vnitřní vesmír země“ říkla Dr. Fausto Ferraccioli z British Antarctic Survey. „Tento region je naprostou hádankou.“
Většina horských pásů je totiž situována na okrajích kontinentů. Pohoří Gamburcev (Gamburtsev Mountain Range) je však situované 630 kilometrů na východ od jižního pólu, v centrální části kontinentu, ve velmi málo prozkoumané oblasti zvané Dome A.
Antarktida je jádrem prazemě Gondwany, po věky uchovávaná pod masou ledu. Tam je ukryté tajemství prvních skal na zemi. Je rozdělena na východní (Greater) a západní (Lesser) část. Greater tvoří jediné stabilní plato, jehož součástí je jižní pól. Lasser je tvořena několika menšími pohybujícími se plošinami. Obě části dělí Transantarktické pohoří a zbývající hory jsou rozloženy podle pobřeží. Dome A je nejvyšším bodem ledového pokryvu kontinentu, jakási ledová klenba dosahující výšky 4093 metrů, a je považované za jedno z nejstudenějších míst planety (téměř -90 °C). Nekonečná, bezútěšně pustá a holá zem, kde téměř nesněží, vlhkost je minimální a vítr je zde nejsilnější na zemi.
Pohoří Gamburcev je přibližně 1200 kilometrů dlouhé a nejvyšší vrchol dosahuje 3400 metrů. Dá se říci, že je proporcemi téměř srovnatelné s evropskými Alpami, a nebylo by na tom nic divného. Je zde však jeden fenomén, který zvedl vlnu údivu a způsobil vzrušení především ve vědeckých kruzích. Celé pohoří je totiž pokryté obrovskou masou ledu a sněhu (mocnost až 4 km), která – a v tom je právě háček – přesahuje jeho nejvyšší skalnatý vrchol o šest set metrů. Jde totiž o pohoří podledovcové (odlišné od Transantarktického, jehož masa z ledu vystupuje), a proto mu byl přiřazen přesnější termín Gamburtsev Subglacial Mountains, obdobně jako před lety objevenému podledovcovému jezeru Vostok (Vostok Subglacial lake, -4000 m).
Vědci se domnívají, že původ podledovcových jezer, která jsou rozmístěna obvykle podél tektonické hranice, může být vodítkem i k původu záhadných hor. Mapování a získávání informací k podledovcové krajině je i důležitou součástí zjištění, zda je srdce Antarktidy „porodnicí“ ledu celého kontinentu, a především by mělo odpovědět na některé otázky související s klimatickými modely planety, potažmo otevřít okna do budoucnosti.

Nejzáhadnější horský pás na světě

Co je vlastně na podledovcových horách tak záhadného? Velkou otázkou a výzvou pro vědce je spekulace o původu pohoří: jakým způsobem bylo formováno a proč je zakonzervováno na tak neobvyklém místě právě v srdci Antarktidy. Obecnému vzoru vulkanického typu, tedy v místech aktivních procesů vulkanismu na okrajích kontinentů, se pohoří vymyká. Jeho vnitrozemská poloha je unikátní a ostře vybočuje i ze šítu typických nízko položených a a věky zerodovaných zbytků pevniny, které vyzdvihlo podsouvání pevninských desek jako např. Himálaj, nebo pevninské a oceánské desky jako např. Andy.
Hory duchů
Poprvé byly náhodou lokalizovány před padesáti lety (prosinec 1958) sovětskou antarktickou expedicí a jméno zdědily po významném ruském geofyzikovi Grigorij A. Gamburcevovi (1903–1955). V té době byly prozkoumány velmi málo, resp. byl učiněn jen nepatrný počet měření, a i vzhledem k dostupnému vybavení nešlo o žádné šokující informace.
V roce 1974 se spojil americký Scott Polar Research Institut a National Science Foundation s Technickou univerzitou v Německu a provedli další měření pomocí radio echolokátorů. Průzkum pokryl sice široký prostor a přinesl několik detailních profilů pohoří, ale stále nebylo jasné, jak jsou hory formovány prostorově (3D projekce), a nejasné to bylo i v době vytvoření podledovcové mapy Antarktidy (1983 Scott Polar Research).
British Antarctic Survey zmapoval v roce 2000 další podrobnosti, ale až teprve průzkum pohoří jako součást programu AGAP v rámci Mezinárodního polárního roku (2007–2009) by měl – jak všichni doufají – přinést rozluštění hádanky o jejich původu.

Jaké mechanismy tedy vytvořily toto rozlehlé pohoří?

Touto otázkou teoreticky se zabývala mezinárodní skupina vědců (USA, Velká Británie, Německo, Austrálie, Čína a Japonsko), a právě v zimě 2009 vyrazila přímo do terénu. Vybaveni nejmodernější technikou se snažili porozumět v hloubce uložené struktuře hor. Vzorky pradávného ledu (ze sněhu padajícího před miliony let) budou navíc svědky klimatu prostředí, a spolu s „konzervami“ plynů a prvků pomohou rozluštit cykly globálního oteplování. Rovněž se očekávalo, že měření přinesou důležité informace o klimatických procesech jižního a severního pólu. Hypotéz souvisejících se vznikem pohoří je podle doktorky Bellové několik:
Hypotéza první
Antarktida vznikla srážkou dvou zemských desek zhruba před 540 miliony let a v rámci této „akce“ byly hory zformovány. Otázkou by však bylo, proč nejsou v takovém „požehnaném věku“ ovlivněné erozí nebo tíhou ledové masy, která je kryje.
Hypotéza druhá
Ony dva díly pevniny se srazily mnohem dříve, než si myslíme, což by znamenalo, že kontinent ještě není starý a opotřebovaný, tedy ani náležitě zerodovaný (štíty pohoří jsou totiž velmi ostře formované). Nebyly však nalezeny žádné mladé sedimenty, které by tuto teorii potvrdily.
Hypotéza třetí
Vzhledem k poloze v nitru kontinentu je sopečná činnost málo pravděpodobná, a nebyly potvrzeny ani staré lávové výrony, ale úplně dole pod ledem může být uzavřené hrdlo hot-spot (plume) obrovského vulkánu, který hory zformoval. To celé by muselo proběhnout geologicky vzato nedávno, aby hory ještě nestačily zerodovat.
 
Vzorky odebraných sedimentů z jiného místa kontinentu na pobřeží oproti tomu neukázaly souvislost s vulkanickou činností (což by se očekávalo), naopak podle vědců pocházejí ze zemské kůry staré zhruba 500 milionů let. Vědci se proto domnívají, že nalezená zrnka písku jsou původem právě z Gamburtsev Mountains, které reprezentují prvotní prostředí východní Antarktidy a hlavní neprozkoumaný rys planety Země.
Nejnovější vědecké poznatky antarktického týmu směřují k závěru, že pohoří vzniklo sérií tektonických událostí. Výsledná zpráva, kterou čtenářům přineseme, by měla být zvřejněna v souvislosti s výročím dosažení jižního pólu letos v prosinci.
Několik nejasných a ne zcela přesných informací dnes přinesl server Novinky.  

Autor: © NSF

Schema pruzkumu pohori Autor: © AGAP

Přidej odkaz na Bookmarky.cz
Zpět   |   Nahoru

Gamburcev: Záhadné hory v Antarktidě

nět tolko adná

Čeština má krom písmena c také jeden báječný vynález - skloňování. Takže 6. pád...

mate pravdu

éto ašibka :-)v češtine jistě, tedy tam, kde jsem použila jmeno s výrazem českým...

Ta anglická transkripce jména je příšerná. Jsme přece Češi!

Ten pán by se v tom nejspíš ani sám nepoznal. Jmenoval se totiž Grigorij Alexand...

Diskutovat

reklama

reklama

Ohodnoť článek jako ve škole


1-nejlepší, 5-nejhorší.

1 2 3 4 5
Celkové hodnocení:   2.93

Anketní otázka