Extrémní chlad za určitých podmínek na lidské tělo působí blahodárně. Blahodárný vliv nízkých teplot znali už staří Egypťané (2500 před n. l.), a jejich protibolestivý účinek konstatoval i Hypokrates (5. století před n. l.). V širším spektru se účinků extrémního chladu využívalo v průběhu napoleonských válek, kdy se velký počet těžkých zranění řešil amputacemi a pro znecitlivění poškozených končetin sloužily obklady z ledu anebo sněhu. Živé organismy jsou ale schopny přežívat nepříznivé tepelné podmínky jen do určité meze, která je vlastní pro každý druh. Při hodnotách vyšších či nižších už dochází k poškození až úmrtí jedince. Řada organismů však dovede ve stavu takzvané hibernace způsobující zpomalení životních procesů (metabolických nároků) svůj život i prodlužovat. Obrazně řečeno – za vyšších teplot jede organismus na vyšší otáčky a rychleji se opotřebovává. Extrémní chlad tedy za určitých podmínek na lidské tělo působí blahodárně.

Extrémní chlad je subjektivní veličina – zcela rozdílná u jednotlivých osob. Lze však tvrdit, že minus 160 °C je už teplotou extrémní. Lidský organismus ji ale snese.

Těmi určitými podmínkami zde samozřejmě není míněno, abyste běhali po kopcích bez rukavic a futrálu na nos, když je venku minus třicet. Patrně by vám během chvíle odpadly obě „koncovky“. Vzhledem k terapeutickým účinkům chladu je třeba uvažovat vždy komplexně.

Zajisté, že každý extrém, a to ať už vysoká teplota, nebo chlad, může mít negativní účinky na živý organismus. Velký význam zde však hraje jeho odolnost, pružnost a aktuální energetický potenciál. Důležitou veličinou je rovněž faktor času, tzn. časový horizont, ve kterém extrémní podmínky působí. Pokud chlad, jenž podle tradiční čínské medicíny patří mezi šestero vnějších škodlivostí, působí relativně krátkou dobu, nestačí proniknout do hloubky organismu a ohrozit jeho energetickou základnu. Může pak nabudit obranné mechanismy a působit pozitivně. Takový pobyt v extrémně nízkých teplotách omlazuje, osvěžuje a zlepšuje náladu.

Běžně člověk využívá jen malou část svých energetických a silových rezerv. Jejich hlavní části leží ukryty pěkně hluboko v těle. Pravidelné absolvování „chladového tréninku“ vede k jejich mobilizaci a všeobecnému zvýšení výkonnosti všech funkcí lidského těla o 15 až 20 procent. Rovněž zvýšená koncentrace kyslíku v krvi, která je způsobena stimulací dýchání extrémně nízkou teplotou, působí pozitivně na prokrvení věnčitých cév a zlepšuje tím výkonnost srdce. Vylučování hormonů, zejména testosteronu, v průběhu chladové terapie je zajímavé hlavně pro sportovce. Tento jev má totiž přímý vliv na růst svalové hmoty a na zvýšení výkonnosti při silovém a vytrvalostním tréninku. Působení nízkých teplot zároveň eliminuje krvácení, analgezii (bolestivost) a otoky, omezuje riziko přetrénování a podporuje svalovou relaxaci i celkovou biologickou regeneraci. Pro pobyt ve velehorských výškách a oblastech věčného chladu a mrazu, stejně jako pro zimní táboření za extrémně nízkých teplot, je chladová terapie vynikajících tréninkem.

 

Nejcitlivější na mráz jsou podkolení jamky… což ovšem neznamená, že vám jako první neumrznou palce u nohou.

 

Odborné studie a objektivní zkušenosti z Polska, Německa a dalších pracovišť, kde se kryoterapie používá jako uznávaná léčebná metoda, prokazují vysokou účinnost uvedené terapie v širokém spektru indikací. Chladová léčebná metoda se používá v medicíně už velmi dlouho. Už naše prababičky blahořečily Kneippovi a Priessnitzovi za střídání tepla a chladu. My se dnes díky technickému pokroku můžeme rovnou nechat zavřít do mrazáku.

Kryoterapie je celotělová chladová terapie (CChT) založená na extrémním ochlazení těla a následném cvičení. Patří k poměrně novým léčebným metodám a je využitelná jak pro pacienty, tak pro špičkové sportovce i širokou veřejnost. Vlastně jde o obrácený systém sauny. Ta není až tak efektivní jako CChT. V sauně dodáváme tělu teplotu třeba plus 100 °C, to je energie zvenčí. Pobytem v chladové komoře ale nabudíme organismus zevnitř. Tělo si samo po krátké době v mrazu začne zevnitř vytvářet obranné teplo. Rozproudí se krev. Nastartuje se celá řada biochemických a hormonálních procesů. Vyplaví se endorfiny, "hormony dobré nálady", mění se koncentrace kortizolu, serotoninu atd.

Člověk je energetický systém. Číňané to věděli už před 5000 lety. My jsme na to v našich evropských podmínkách potřebovali důkazy v podobě přístrojů a kvantové fyziky.

 

Krátkodobá chladová terapie terapeutická je aplikována prostřednictvím chladové komory, která umožňuje celotělové ošetření. Médiem, jehož prostřednictvím vzniká chlad, je stlačený suchý vzduch obohacený o 21 % kyslíku, který je ochlazen tekutým dusíkem nebo jinými chladícími prostředky na -110 °C až -160 °C. Doba aplikace se pohybuje v rozmezí tří minut, u trénovaného organismu až čtyři minuty. Její účinek nezůstává, jak je tomu u lokálních aplikací, omezen jen na místo aplikace nebo přidružený orgán, ale ovlivňuje celý organismus různou intenzitou. Mluví se proto o systematickém účinku CChT. Tento systematický účinek působí hlavně nervově-reflexní cestou, přičemž během působení a po ukončení CChT jsou vyvolány biochemické, hormonální a imunologické procesy.

Pokud se necháte zavřít do domácího mrazáku, bezpodmínečně předem zkontrolujte, zda se dají dveře boxu kdykoliv a bez námahy otevřít zevnitř!

Co se děje za prudkého ochlazení

Stres v podobě krátkého, ale intenzivního vlivu velmi nízkých teplot uvádí do pohybu hormonální reakci a do těla se vylučují látky, které mají za úlohu zachovat lidský organismus nepoškozený. V krevním séru se tak zvyšuje hladina endorfinů vyznačujících se výrazným protibolestivým účinkem, ale taky kortikoidů a testosteronů (u mužů). Prostřednictvím chladu dochází k snížení vodivosti nervů (z periferních nervů do centrální nervové soustavy a naopak) i k svalovému uvolnění, cévy se stahují. Krev je z kapilár, které jsou v kontaktu s nízkou teplotou, redistribuována do vnitřního oběhu, kde proudí a filtruje se pod vyšším tlakem, což podporuje eliminaci toxických složek.

Druhá fáze, jejíž podstatu tvoří fyzická zátěž, je založena na opačném jevu. V její čtvrté nebo páté minutě nastává až čtyřnásobné prokrvení periferních částí a dostavuje se bouřlivá látková výměna, při které se vylučují jedy, kyselina mléčná a volné radikály způsobující poškození a stárnutí buněk. Množství hormonů tlumících v těle zánětlivé reakce se zvýší, svaly s nadměrnou aktivitou se uvolňují a na mnoho hodin dochází k naprostému vymizení bolestí i k výraznému urychlení hojivých procesů. Tato kombinace efektů v mnoha systémech těla a na mnoha úrovních je zcela jedinečná.

 

►Snížení prahu bolestivosti

CChT zasahuje do dění vzniku, vnímání a hodnocení bolesti. Nejdříve vyvolá extrémně vysoký příliv chladu zabrždění signálů bolesti, které probíhají nervovými vlákny od míchy k mozku. Výsledkem je mírnění, popřípadě dlouhodobé vymizení bolesti. Tříminutový pobyt v poláriu, jak bývá poeticky nazýván terapeutický „mrazák“, potlačuje, případně odstraňuje, chronické bolesti po dobu několika hodin. Tento efekt se znásobuje po několika pobytech a zmírnění bolesti, popřípadě bezbolestný stav, se udržuje po několik měsíců.

►Tlumení zánětu

Pod vlivem CChT dochází k tlumení zánětlivých procesů (zmenšení až vymizení otoku, tišení bolesti, snížení autoagrese a zlepšení funkce zanícených kloubů).

►Psycho-fyzická aktivita

Termické podráždění teplem nebo chladem nám může rovněž výrazně ovlivnit psycho-fyzickou aktivitu, mající rovněž vliv na prokrvení. Vysoké teploty okolí, hlavně pokud jsme jim vystaveni delší dobu, způsobí lenost, nechuť k pohybu, únavu, slabost a vysílení. Oproti tomu chlad, který může působit na celou plochu těla, vyvolává pocit svěžesti a bdělosti, jsou zlepšeny asociační a koordinační schopnosti. Chlad působí rozdílně v závislosti na individuální hladině aktivity. Při převaze sympatiku (při neklidném vzrušivém stavu) se po aplikaci chladu dostavuje uklidnění a například spánek. Při převaze parasympatiku (útlum) působí chladno na povzbuzení psycho-fyzických funkcí. Výsledkem je pak zlepšení poruch spaní, duševní rovnováhy, nálady, stimulace výkonnosti, což je zřejmě vyvolané krátkodobým, ale extrémním podrážděním chladem. To vše je závislé na celkové hladině aktivity na začátku CChT.

Hladina úzkosti a dráždivosti výrazně klesá, zlepšuje se rozhodovací proces, pohybová a vizuální koordinace, přesnost práce a emocionální kontrola. Zdokonaluje se efektivita, vytrvalost a odolnost centrálního nervového systému k únavě a zátěži, zlepšuje se přesnost myšlení a orientace v prostoru. K dalším změnám dochází v kardiovaskulárním systému. Dochází k vzestupu krevního tlaku a srdeční frekvence.

 

Výrazný analgetický účinek je vysvětlován snížením intenzity chemických reakcí, které jsou nutné ke vzniku vzruchu na receptorech a volných nervových zakončeních, snížením dráždivosti receptorů, zpomalením vedení vzruchu nervovými vlákny a omezením vzniku otoku v akutní fázi úrazu a snížením intenzity akutního zánětu. Analgetické působení chladu je široce využíváno především u akutních úrazů a zánětu. V chladu se rovněž výrazně zvyšuje plícní ventilace a roste minutový objem.

Bezprostředně po celotělové chladové terapii nastává významný vzestup noradrenalinu (hormon dřeně nadledvinek – skromnější bratr adrenalinu). Proto během odborně kontrolovaného pobytu v „mrazáku“ nedochází k žádným stresovým situacím.

Včasné nasazení chladové terapie při zlomeninách urychluje hojení. Nasazení chladové terapie v den úrazu nebo první den po úrazu umožňuje včasnou mobilizaci pacientů cca po patnácti dnech. U pacientů, kterým byla chladová terapie umožněna až druhý den po zlomenině, byla plná aktivita a mobilizace možná průměrně až za cca 30 dní.

Celotělovou chladovou terapii lze využít u následujících indikací:

 

·                    bolesti páteře, kloubů a měkkých tkání

·                    změny svalů, kloubů a šlach po úrazech

·                    chronická zánětlivá onemocnění kloubů a páteře

·                    léčba poúrazových a pooperačních postižení svalů, šlach a kloubů

·                    kosmetické defekty a kožní onemocnění

·                    fyzické a psychické přetížení prací či tréninkem

·                    chronický únavový syndrom

·                    úzkostné stavy, deprese a další

·                    lupénka (postižení kůže a kloubů)

 

 

Velmi zajímavé specifické účinky se objevují u tinitu (šelest, pískání, hučení v uších). Člověk si po absolvování kompletní chladové kůry připadá vysoce nabitý energií, dostane se skoro do euforických stavů. Vzhledem k tomu by bylo zřejmě možné využít chladovou terapii u některých osob jako součást detoxikace a léčby závislosti na návykových látkách.

Kde se CChT nedoporučuje (kontraindikace absolutní)

•akutní onemocnění srdce a oběhu (infarkt, instabilní angina pectoris, plícní embolie, myokarditis) prodělané v posledních 6 měsících

•extrémní nebo dekompensovaná hypertenze, TK stabilně přes 160/110

•poruchy arteriálního prokrvení, stádia III. a IV. (arteritis obliterans…)

•prokázána alergie na chlad

•tumorózní onemocnění podezřelá z tvorby kryoproteinů

•tromboflebitidy hlubokého žilního systému

•stavy po periferních emboliích

•konečná stádia onemocnění srdce, plic a ledvin

•horečnatá infekční onemocnění

•hnisavě-gangrenózní léze na DKK velkého rozsahu

•těžká anémie

•klaustrofobie

•abúzus (alkoholové nebo drogové závislosti)

•akutní exacerbace chronické bronchitidy

•záchvat asthma bronchiale

•poruchy srdečního rytmu nebo chlopňové vady

•kardiostimulátor

•ICHS

•věk přes 75 let

•dekompensovaná hypothyreosa

•nádory mozku a plen, stavy po jejich operacích

•Raynaudův syndrom

Další faktory ovlivňující vnímání chladu

Metabolismus probíhá u každého člověka na rozdílné úrovni a každý je jinak přizpůsobivý jak teplu, tak chladu. Výraznou roli hraje věk, tělesný stav, pohlaví a stav pokožky. Také veškeré fyzikální faktory působící na živé organismy ovlivňují jejich reakce na okolní prostředí, protože od počátku vzniku života na této zemi musely reagovat na jejich vlivy a přizpůsobovat se měnícím se podmínkám. Patří k nim kromě tlaku, teploty, vlhkosti, světla a dalších faktorů také vlivy planet, zejména Měsíce. Například každý měsíc v období úplňku stoupá příliv na pobřeží Francie až o desítky metrů. Můžeme si tedy představit, jaký vliv mají tyto síly na nitrotělní tekutiny, hormonální systém a podobně.

Vliv jednotlivých faktorů zatěžujících energetický systém živého organismu se sčítá. Existují ovšem velmi pozitivní poznatky o reakcích chladem trénovaného organismu při pobytu ve velehorách. Například horolezci, kteří se v poláriu Beskydského rehabilitačního centra na Čeladné připravovali na expedici do Himálaje, mohli podstatně zkrátit aklimatizaci v jednotlivých táborech před finálním výstupem.

Tréninkové dávky chladu výrazně ovlivňují reakce organismu nejen na chlad větší, ale i na ostatní vnější škodlivosti (v praktické podobě to znamená absolvovat například krátkodobé pobyty v poláriu při teplotě okolo minus 120 °C). Kromě toho se výrazným způsobem aktivizuje imunitní systém a odolnost vůči fyzické i psychické zátěži.

 

Poznámka: Pobyt v poláriu mohou využívat prakticky všechny věkové i zdravotní skupiny obyvatelstva. Podmínkou je absolvování základní vstupní lékařské prohlídky, která jedince seznámí s účinkem