Ekofestival s cestovatelskou tématikou nabízí jiný pohled na samotné cestování. Jeho cílem je poznat navštívenou oblast a přitom ji nepoškodit a pokud možno jí i pomoci.

Hlavní krédo odpovědného moderního cestovatele:
„Odnesu si jen snímky, zanechám jen stopy“

Ekoturistika je relativně nový směr turistiky, který pohlíží na cestování z pohledu trvale udržitelného rozvoje. Obecně lze její zásady zformulovat jako cestování šetrné k přírodě, životnímu prostředí a místním kulturám. Šířeji lze do ekoturistiky zahrnout i podporu místních komunit a tlak na změnu jejich pohledu na své životní prostředí, na svou kulturu, historii a tradice pozitivním směrem. Kromě šetrného přístupu k cestování usiluje ekoturistika i o hlubší poznání světa, ve kterém žijeme, protože poznávání vede k pochopení a vzájemné toleranci. Takové cestování je vhodné pro nezávislé cestovatele stejně jako pro organizované zájezdy malých skupin.

A na co by měl ekoturista při svých cestách dbát?

• Využívat ekologické způsoby přepravy. Na kratší vzdálenosti preferovat autobusy nad leteckou přepravou a rozhodně neprotěžovat autoturistiku tam, kde jsou jiné možnosti cestování.

• V přírodě se pohybovat nejlépe vlastní silou, tedy pěšky, na kole, na bezmotorových plavidlech apod.

• Podporovat lokální ekonomiky a rodinné komunity. Snažit se využívat místních ubytovacích, stravovacích, průvodcovských, dopravních a jiných služeb. Vyhýbat se nadnárodním hotelovým, restauračním a dalším řetězcům, které vyvádějí zisk z regionů a dávat přednost malým soukromým firmám před velkými státními.

• Při odebírání místních služeb podporovat místní subdodavatele, kteří preferují obnovitelné zdroje a chovají se šetrně k přírodě, zvířatům a svému přírodnímu i kulturnímu dědictví. Např. v Nepálu spát v lodžích, vybavených slunečními kolektory na ohřev vody, a nepoužívat vodu ohřátou na nedostatkovém dřevu.

• Preferovat používání vratných obalů tam, kde nevratné nelze recyklovat. Třídit odpad a nezanechávat jej v přírodně citlivých destinacích.

• Snažit se maximálně pochopit a co nejméně ovlivňovat místní kultury a náboženství, a zejména svým oblečením a chováním působit co nejméně rušivě.

• Chovat se co nejšetrněji k přírodě a lokálním ekosystémům, např. nekupovat suvenýry, které byly vyrobeny s použitím vzácných druhů zvířat, rostlin a dalších přírodnin.

Vliv ekoturistiky na ochranu přírody

Nárůst ekoturistiky může mít celou řadu pozitivních dopadů na životní prostředí. Vlády chrání hodnotné přírodní oblasti (například národní parky) před škodlivými činnostmi způsobenými těžbou nebo intenzivním zemědělstvím, neboť nejvíce ekoturistů přichází právě do nejpřísněji chráněných území. Například Jižní Afriku navštěvují miliony turistů, z toho více jak polovina navštíví národní parky a rezervace. Řada vědců zmiňuje ekoturistiku jako podporu ochrany biodiverzity. Například pozorování velryb se nyní vyplácí mnohem více než jejich lov. Velmi důležité jsou změny postojů místních obyvatel k ochraně divočiny, včetně ohrožených druhů a jejich stanovišť. Ekoturistika, to je umění podívat se na svět očima původních obyvatel. Není divu, že ve vyspělých západních zemích zažívá ekoturistika velký světový boom. Je to nejrychleji rostoucí sektor cestovního ruchu, poptávka po takovém typu cestování se stále zvyšuje.