Při zavedení nových vázaných živností, mimo jiné i v tělovýchovných a sportovních oborech, šlo především o zprůhlednění odborné způsobilosti průvodců, potažmo o zvýšení bezpečnosti a ochrany zdraví klientů cestovních kanceláří. Průvodci museli doložit doklad o kvalifikaci pro danou činnost (hory, voda…) vydaný pracovištěm akreditovaným Ministerstvem školství, což pro mnoho z nich znamenalo nutnost absolvovat rekvalifikační kurz. Od té doby se trh zredukoval na ty, pro něž práce nefunguje jen jako kryt pro důchodové jistoty, ale kromě toho se změnila ještě jedna věc – v České republice se v listopadu 2006 objevila nová profese – horský vůdce.

 

Průvodcovská činnost horská

Pokud by pro vás bylo provádění klientů po horách pracovním naplněním, nestačí jenom mít hory rád, disponovat dobrou fyzičkou a umět tři uzly. Musíte být odpovídajícím způsobem odborně vzděláni, neboť na vašich bedrech bude ležet zdraví a život svěřených klientů. Podle stávajícího českého živnostenského zákona musí být každý, kdo provází po horách, držitelem živnostenského listu na průvodcovskou činnost horskou, která má co do obsahové náplně dvě polohy:

* činnost průvodce po horách spočívá v organizování a provádění jednotlivců nebo skupin v horském prostředí, s výjimkou oblastí ledovců, skal, kaňoningu a všech dalších terénů, v nichž postup vyžaduje použití horolezecké techniky, horolezeckých pomůcek a materiálu (zejména stoupacích želez, cepínů, lan, jistících prostředků), kdy v zasněžených horských terénech je provádění možné pouze ve zvlněných terénech severského typu, kromě terénních zlomů a je vyloučena realizace jakýchkoli lyžařských, skialpinistických a obdobných činností s výjimkou chůze na sněžnicích, a

* činnost horského vůdce, kterou je organizování a provádění jednotlivců nebo skupin v horském a vysokohorském prostředí, včetně ledovců, při skalním lezení a horolezectví, na zajištěných cestách, umělých lezeckých stěnách, při skialpinistických túrách, vedení a organizování vysokohorských expedic, včetně zajišťování bezpečnosti. V rámci živnosti je možno uskutečňovat činnost informační, poskytování poradenských služeb při výrobě lezecké, horolezecké, skialpinistické a obdobné výzbroje a výstroje, včetně půjčování takové výzbroje a výstroje.

Na zájemci tedy je zvolit buď odpovídající rekvalifikační kurz, který mu poskytne výuku odbornosti resp. možnost provádět v daném typu terénu, nebo v případě, že se domnívá, že jeho znalosti a zkušenosti jsou již na dostatečné úrovni vlastním přičiněním a má maturitní zkoušku, může požádat o složení kvalifikační zkoušky tzv. dílčí kvalifikace podle zvláštního předpisu (zákon č. 179/2006 Sb. o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání). V obou případech platí, že osvědčení o kvalifikaci, na jehož základě může absolvent požádat o vydání živnostenského listu, může vydat pouze osoba resp. zařízení akreditované u Ministerstva školství a mládeže resp. Ministerstva pro místní rozvoj a to dle vyhlášky 176/2009 (kterou se ruší stávající vyhláška č. 524/2004), kterou se stanoví náležitosti žádosti o akreditaci vzdělávacího programu, organizace vzdělávání v rekvalifikačním zařízení a způsob jeho ukončení. Seznam autorizovaných osob resp zařízení, kde lze absolvovat zkoušku dílčí nebo rekvalifikaci týkající se horského průvodce najdete zde.

U programové náplně některých školících zařízení lze nalézt však i terén, do nějž takovýto průvodce nesmí vodit. Školitelé se však hájí tím, že považují za vhodné, aby průvodce měl vzdělání komplexní, aby si byl jistý i v daných terénech, pro případ, že by jich musel využít v nouzové situaci. Informace k obsahové náplni zmíněné živnosti jsou jistě zajímavé i pro klienty průvodců a vůdců.

Horská terminologie

 

Živnostenský list je vydán na základě doložení potvrzení o odborné způsobilosti, které žadateli vystaví školící zařízení akreditované u Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Seznam autorizovaných osob resp zařízení, kde lze absolvovat zkoušku dílčí nebo rekvalifikaci týkající se horského průvodce najdete zde.

 

► Předpokladem pro absolvování kurzu resp složení zkoušky průvodce pro horskou a vysokohorskou turistiku je určitá praxe, přičemž doporučené minimum znalostí a zkušeností  se může lišit podle konkrétního školícího resp. přezkušovacího střediska.

►Pro přijetí do kurzu horského vůdce budete muset doložit přehled požadované předchozí praxe a složit vstupní zkoušku.

 

Z obou kurzů - v případě, že zařízení má autorizaci u Ministerstva dle vyhlášky č. 176/2009 - vyjdete s potvrzením opravňujícím k vydání živnostenského listu Průvodcovská činnost horská, horský vůdce bude kromě toho disponovat licencí Horský vůdce UIAGM (průkaz s fotkou, logem IUAGM a známkou pro daný rok).

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že pouze z živnostenského listu nelze vyčíst pro jaký terén je průvodce odborně vzdělán.

Klasifikace obtížnosti horského terénu (dle UIAA):

      Klasifikace obtížnosti zajištěných cest (feráta, klettersteig) užívaná v Rakousku:

Jiné označení hodnocení zajištěných cest (používané v dalších zemích): modrá – lehká, červená – střední obtížnost, černá – těžká.

 

Účast na vlastní nebezpečí

 

Právně se prohlášení o účasti na vlastní nebezpečí a dodržování pokynů průvodce či vůdce jeví neúčinné, resp. je k ničemu, nehledě na to, že zbavit se zodpovědnosti předem (a priori), je přinejmenším podezřelé a lze pochybovat o solidnosti zajišťovatele akce. Jestliže se klient přihlásí na zájezd pořádaný cestovní kanceláří nebo si najme horského vůdce, logicky se nejedná o individuální turistiku na vlastní riziko, i kdyby to bylo uvedeno ve smlouvě či jejích přílohách, a i kdyby to klient nastokrát podepsal. V případě komplikací to u soudu neobstojí a právo je na straně klienta. Dost možná tuto formulaci ještě dnes najdete u některých poskytovatelů služeb v tomto oboru, horský vůdce by vám však takový dokument dal podepsat jen v případě, že by chtěl sám sebe „odepsat“.

Zatímco průvodce bez licence UIAGM si může „naložit“ tolik klientů, kolik zvládne nebo kolik unese jeho „morál“, horský vůdce musí dodržovat určitá pravidla, kde jsou doporučené počty osob na tu kterou túru. Povede-li klienta například na Mont Blanc, jeden je ideální, dva lidi na laně ještě udrží, ale víc už znamená velký risk jak v případě klientových potíží (s jedním si spíš poradí např. vzít batoh), tak třeba v postupu větší skupiny po úzkém hřebenu. Na ledovec se bere nejvíc šest osob, ale často potkávám skupiny třeba s deseti lidmi na jednom laně. Takovou skupinu s největší pravděpodobností nevede horský vůdce (i když jsou špatné výjimky, obvykle však na bedrech aspirantů, čekatelů na licenci). Doporučený počet osob pro vůdce stanovuje domácí vůdcovská organizace dané lokality, ale zákonem je toto upravené jen výjimečně, v minimu oblastí.

Za bezpečnost klienta odpovídá jednoznačně ten, s kým uzavírá klient smlouvu, ať už písemně či ústně. V případě horského vůdce je to on sám, v případě hromadného zájezdu je to cestovní kancelář. Ta pak případné škody může vymáhat na průvodci (svém zaměstnanci nebo smluvním partnerovi). To však neznamená, že v případě zavinění úrazu či smrti klienta z nedbalosti je průvodce z obliga. To už je záležitost pro právníka. Pokud se tak stane např. vzahraničí, spadá pod zákony dané země. Cestovní kancelář je povinna ze zákona personálně obsadit zájezdy s horskou a tělovýchovně sportovní náplní pouze osobami s odpovídající kvalifikací - odborností. Za porušení zákona o ochraně spotřebitele, tj. včetně poskytnutí služeb ve sjednaném rozsahu a jakosti, se vystavuje poskytovatel služby sankci až do výše jednoho milionu korun, při opakovaném zjištění do jednoho roku až dvojnásobku. Předpokladem ovšem je, že se kontrolní orgán tj. Česká obchodní inspekce o problému dozví.

Klient ovšem musí být soudný. Jestliže nedoběhne ani na tramvaj, nemůže si myslet, že ho horský vůdce „vytáhne“ na kopec, kde se předpokládá několikahodinové stoupání.

 

Náročnost horského terénu:

 

Pojištění rizika

Při outdoorových aktivitách je otázka pojištění zásadní. Téměř vždy se jedná o takové horské činnosti, které pojišťovny zahrnují pod označení rizikové (je pod ně zařazena i vysokohorská turistika) a obvykle se zvýšenou sazbou. I když průvodce nebo horský vůdce udělá vše proto, abyste vyvázli hlavně se zážitky, vlastní neopatrností si můžete přivodit leccos. A můžete si být jistí, že pojištění – nepojištění, uzná-li to vůdce za nutné, proletíte se vrtulníkem za velké peníze. Ptát se vás nejspíš nebude, jde přeci o vaše zdraví ne-li život.

Pro každého průvodce či vůdce se nabízí varianta sjednání pojištění odpovědnosti pro škodu způsobenou druhé osobě. Pojistka se vztahuje na případy, kdy profesionál nevyhodnotí ideálně situaci a způsobí tím klientovi újmu. Vůdce ani průvodce však neodpovídá za situace tj. pojišťovna újmu neproplatí v případě, že si ji klient sám přivodil, například si neopatrností zlomil nohu.

Co se týká horského zájezdu s cestovní kanceláří, je pojištění obvykle zahrnuto v ceně zájezdu, a mělo by pokrývat danou činnost – cestovní kancelář by vám měla být schopna předložit doklady tuto skutečnost potvrzující, a měli byste to vyžadovat. Není výjimkou, když je v ceně zájezdu pouze pojištění základní a klient by se pak měl připojistit na druh aktivity sám (informace k pojištění jsou rovněž součástí cestovní smlouvy). Ověřit rozsah pojistky si můžete i vy sami u konkrétní pojišťovny – smluvního partnera CK (jednotlivé aktivity jsou přesně vyjmenovány). Ptejte se rovněž, zda je v ceně pojistky zahrnuta realizace záchranné akce včetně použití vrtulníku.

Pokud se pojišťujete sami, je nutné sdělit pojišťovně přesně druh činnosti, již hodláte provozovat, jinak byste mohli zplakat nad výdělkem. Ne každá pojišťovna toto rizikové pojištění sjednává, ale vyplatí se jet přes půl města k jiné – jen těžko byste vysvětlovali, proč vás vrtulník snášel z horského hřebene, když jste si ty nohy „zlámali v koupelně údolního kempu“.

Výstroj a výzbroj

Klient je povinen používat předepsané bezpečnostní vybavení a má mimo jiné povinnost dbát pokynů průvodce či vůdce především vzhledem k zajištění své bezpečnosti. V případě pochybností by neměl zapomínat na vlastní rozum, ovšem s vědomím všech rizik, která z jeho rozhodnutí plynou.

Pokud klientovo vybavení nebo okamžitý fyzický či psychický stav neodpovídají náročnosti programu, nebo pokud klient hrubě narušuje průběh akce, má průvodce či vůdce právo jej vyloučit z akce bez náhrady. Jestliže tedy například nepoužijete předepsané bezpečnostní vybavení, nemusí vás vzít na program. Zde žádné stížnosti na místě nejsou, vyjma případu, že nejste o potřebné výbavě předem informováni. Průvodce není sice povinen vaše vybavení kontrolovat, ale je v zájmu vás obou, aby to udělal. I když cestovní kanceláře nabízejí zapůjčení vybavení, zjistí-li se nedostatek až pod horou, pozdě bycha honit.

Horský vůdce obvykle zkontroluje vše do poslední nitě u každého klienta. Jednak nemá tolik klientů na starost a především, s ním už se vydáváte do náročnějších terénů a život může být ohrožen násobkem. Pokud vybavení klienta neodpovídá potřebě, podle typu akce vám jej vůdce může zapůjčit zdarma nebo za úplatu.

Výzbroj na

 

Poznámka: Spolky horských vůdců v našich horách – Beskydy, Jizerské hory, Jeseníky, Krkonoše… nefungují na profesní bázi a nesjou ve spojitosti s Českou asociací horských vůdců.