Vzduch je prosycen vůní trávy a bylin, mezi stébly rozčechranými jemným vánkem se ze všech sil snaží cvrčkové a koberec drobných barevných květů se stává hodovním stolem tisíců včel a krav. Hned jak jsem po nekonečných serpentinách vedoucích z údolí Adige vylezla z auta, na mě dýchla taková typická smyslová pohoda. Nefalšovanou venkovsko-horskou idylu jsem si uvědomila ale až ve chvíli, kdy mi z dáli, patrně silnou rukou zhrublou každodenní prací, pokynul sedlák s vyhrnutými rukávy, čekající u cesty s konvemi mléka na svoz. Rázem mi bylo jasné, proč se mě hospodář, u nějž jsem měla domluvenou na pár dnů světnici (rozuměj pokoj pro hosty), ptal, zda-li vím, co jsou to vidle.

Jako na mnoha jiných místech planety je někdy těžké rozhodnout, která tvář ročních období je v daném regionu ta nejkrásnější. Jihotyrolský Seiser Alm je však ve výhodě. Jde totiž o největší alpskou pastvinu Evropy s rozlohou 27 km2. Umíte si jistě představit jedinečnost, jakou tak obrovské vysokohorské louce dává právě jaro a léto.

Dolomity jsou našinci dobře známé jako lokalita s velkou koncentrací dominantních vrcholů, panoramatických turistických tras, odvážně vedených ferát i výborných podmínek pro zimní vyžití. Zářivé skalní masivy ale tak trochu odvádějí pozornost od rozlehlého vápencového plató, které se jako velký zelený stůl rozkládá vysoko nad údolím Eisack (Issarco), Grodner (Gardena) a Fassa na západě Dolomitů. Morfologie terénu na první pohled padne do oka cyklistům, kteří tu najdou bezpočet šotolinových a polních cest i lesní pěšiny, a s dobrou představivostí je každému jasné, že na běžky je to kraj přímo ideální. Jestli však nevydržíte bez pohorek, pak čtěte dále. Tady totiž, aniž byste museli překonávat smrtící převýšení, se vám dostane výhledů a scenerií tak impozantních, až se vám dech zastaví. A jestli si vymýšlím, ať mě kráva kopne!

Přírodní park Sciliar (německy Schlern, založen r. 1974) je nejstarším ze sedmi národních parků Jižního Tyrolska na severu Itálie a chrání nejen onu zvlněnou plošinu, ale i dominantní horský hřeben Sciliar tvořící rozlehlé vápencové plošině přirozenou ochranu táhnoucí se od východu k západu. Tento titánský masiv převyšuje okolní louky o notný kus a z dáli vypadá jako obrovská loď zakotvená v moři trávy. Je to právě on, který vám poskytne z ukázkové hřebenové trasy výhled nejen na idylickou krajinu horské pastviny, ale i panoramatický rozhled takového stupně, že se vám hlava doslova otočí kolem dokola.

Ačkoliv se jedná o technicky nenáročnou trasu s minimálním převýšením, vzhledem k její délce je nutno počítat s plnohodnotnou celodenní akcí začínající za kuropění a končící se západem slunce. K nástupu na trasu doporučuji využít lanovku ze Saltria (1700 m) k chatě Williams (2100 m), která rychle překoná největší převýšení. Zbývajících dvě stě výškových metrů k chatě Plattkofel (Sasso Piatto) už zvládnete po svých a nastoupíte na značenou stezku č. 4, která vám poskytne opravdu lahůdkovou hřebenovku s výhledy na Marmoladu, Kesselkogel a Rosengarten směrem jihovýchodním, a na Zillertalské a Otztálské Alpy na severozápadě, a než vás dovede na stolový vrchol samotného Schlernu (Monte Petz, 2563 m), můžete se občerstvit ve dvou chatách po cestě ( Tierser Alpl a Schlernhaus). Netrénovaní turisté by měli volit kratší variantu s nástupem na hřeben od horní stanice lanovky Panorama respektive u chaty Tierser Alpl (2441 m). Obě varianty lze absolvovat jako okružní túru s využitím autobusu, který pendluje napříč plošinou po jediné silnici, kterou tu najdete.

Pro opravdové pohodáře a rodiny s malými dětmi je ideální variantou celodenního výletu s pozdním vstáváním a brzkým návratem plochý ostroh na severu – Puflatsch (Bullaccia, 2130 m). Výchozím bodem je chata v horní stanici lanovky vedoucí z Compatsch, turistického centra Seiser Almu. Jedná se opět o okruh nazvaný Cesta čarodějnic (Hexenrunde), který vás přivede nejprve ke kříži usazenému na hraně plošiny (Fillnkreutz, 2130 m) a dále odvážně povede po hraně ostrého skalního zlomu (s dřevěným zábradlím) 800 metrů vysoko nad údolím Grodner (Gardena). Právě tady nabývají na významu legendy o mýtických postavách, babách kořenářkách, skřítcích a čarodějnicích, které odpradávna zaměstnávaly mysl zdejších hospodářů.

Seiser Alm a masiv Sciliar s famózním profilem byly odjakživa středobodem starých legend a v 15. století dějištěm mnoha čarodějnických procesů – honů na čarodějnice. Plochá krajina a ostré skalní zlomy jenom nahrávají představě, že právě z těchto míst „startovaly“ čarodějnice na své sabaty situované na protilehlé vrcholové plošině Schlernu. Ostatně paraglidisté, kteří se každodenně vznášejí dlouhé hodiny v kotli vzdušných proudů podél jeho stěn, jsou jasným důkazem, že podmínky k létání jsou zde více než znamenité. Mysteriózní aura se nad touto oblastí vznáší dodnes.

I na této trase je po cestě chata s občerstvením a bylo po hříchu škoda ji nevyužít. Kulinářské lahůdky jsou vyhlášené široko daleko. Právě tady, na největší evropské pastvině, jste v jihotyrolské a italské „kuchyni“ zároveň, právě sem jezdí krávy na dovolenou „all inclusive“, aby pak speck a sýr byly co nejlepší.