Vaše reklama

Antarktida a lovci meteoritů

06.12.2010 - 04:37   |   Redakce: -jak-

Autor: © http://geology.cwru.edu

Každé rok přijíždí do mrazivého antarktického léta (listopad až únor) skupinka polárníků se zcela jinými záměry, než o jakých jsme zvyklí běžně slýchávat. Nechtějí stanout na nejjižnějším bodu Země, ani nestojí o zdolání nějakého vrcholu. Jejich úkolem je nalézt co nejvíce nových vzorků meteoritů, které se na planetu Zemi dostaly z okolního vesmírného prostoru. Antarktida je totiž nejlepší „lapačka“ meteoritů na světě.
Jsou to členové programu ANSMET (ANtarctic Search for METeorites – Antarktický výzkum meteoritů), vědecké skupiny založené Národní vědeckou nadací USA v roce 1976. Jednu letní sezonu za druhou pročesávají oblast Transarktického pohoří, aby zde našli další, a pokud možno neobvyklé vzorky meteoritů. Za léta průzkumů už mají zaběhnutý systém – skupina šesti lidí jede se svými skútry v roji s rozestupy okolo třiceti metrů a pohledem pročesávají terén. Jakmile je spatřena výrazná koncentrace horninových úlomků, vydají se na bližší průzkum. V případě nálezu exemplář lokalizují pomocí GPS, přidělí mu identifikační číslo a popíšou základní charakteristiky – velikost, tvar a natavení kůry. Poté je kámen zabalen do sterilního teflonového vaku a poslán do Johnsonova vesmírného centra v texaském Houstonu k dalšímu zpracování. Konečný domov tyto meteority nacházejí ve sbírce Smithsonova institutu ve Washingtonu, významné americké muzejní organizace. Za dobu své existence nasbírali členové ANSMETu na 10 000 vzorků. Největší z nich, hrubozrnný meteorit pallasit o váze 30 kilo je dosud největším nalezeným meteoritem v Antarktidě.
Bazzásahový terén
Pověst největší zemské „lapačky“ meteoritů získala Antarktida již v počátcích vědeckého průzkumu. Oficiálně je první nález meteoritu připisován australské Mawsonově expedici a pochází z roku 1912. Od té doby byly objeveny tisíce exemplářů. Na rozdíl od zbytku planety jsou jejich nálezy hlášeny nezvykle často a v neobvyklém počtu. Ne že by Antarktida byla snad nějakým zvláštním magnetem, zdůvodnění je jednoduché – je největším neobydleným, tedy i lidskou rukou neupravovaným povrchem naší planety –, meteority jsou tak od svého dopadu ponechány ladem, ledovcové proudy mají tendenci úlomky meteoritů přenášet do jakýchsi koncentračních zón (jakou je i oblast Transarktického pohoří) a tmavé kameny jsou na sněhobílé ploše velmi dobře viditelné. Jediným omezením tedy je rozeznat meteorit od úlomků zemského povrchu, které se na povrchu vyskytují také.  
Popis fotky
No fotu je typická scéna z tábora ANSMET. Jeden ze tří dnů strávených toto léto v terénu vypadá právě takto. Nicméně každý rok je situace jiná, a někdy můhou být venku deset dní v kuse a jindy je tomu přeně opačně a zůstávají uvězněni víc než týden ve stanu. Vítr meteority pěkně opráší a lépe se hledají, ale pro lidskou pokožku je takový mrak ledových jehliček nebezpečným.

Autor: © http://geology.cwru.edu

Přidej odkaz na Bookmarky.cz
Zpět   |   Nahoru

reklama

reklama

Ohodnoť článek jako ve škole


1-nejlepší, 5-nejhorší.

1 2 3 4 5
Celkové hodnocení:   2.91

Anketní otázka