Miroslav Jakeš, polární cestovatel a průvodce, držitel čsl. zimního výškového rekordu (Cho Oyu 6500 m), jako první Čech vystoupil sólově v zimě na nejvyšší horu Jižní Ameriky - Aconcaguu, podílel se na založení české polární stanice v Antarktidě na ostrově Nelson, jako první Čech došel pěšky na severní pól, sólo přešel Grónsko z východu na západ, bez podpory a spojení.

 

 

Jak nakládáte se zmrzlým stanem, balíte ho tak, jak je, nebo čekáte, až roztaje a
uschne?

Moc se s ním nedělám. Nahrubo ho očistím od ledu a sněhu a pak sroluji. Zmrzlý stan se špatně balí, a tak ho nedávám ani do obalu. Jde to špatně a byla by to zbytečná ztráta času, navíc když ho zase musím večer stavět, a z obalu se hůře vyndává… 
Používáte spacák s náplní péřovou či syntetickou a jak jej dokážete udržet suchý?

Používám péřový spacák, i když se říká, že umělé vlákno je do vlhkého prostředí lepší. O kvalitě péřového spacáku rozhoduje nejen jeho náplň, ale  i látky, z kterých je ušitý. O péřák se musí pečovat a vést důsledný boj s vlhkostí, a to zvláště při pobytu ve stanu. Spacák vybaluji až po vaření, aby se během něj vlhkost nedostala dovnitř. Často používám i vnitřní vložku, takzvanou proti-odpařovací bariéru, která zabraňuje pronikání tělesné vlhkosti do spacáku. Ale pozor, v tomto případě musí být spací pytel kvalitní, neboť jinak se může vlhkost vysrážet na chladných stěnách vložky. Svítí-li sluníčko, je dobré využívat každou chvíli k sušení, a to i během pochodu.
Máte dobré zkušenosti s nafukovací karimatkou v mrazu?

Používám pěnovou karimatku. Nafukovací matrace jsou pohodlné na ležení a při krátkých výpravách nic proti nim. Nebezpečí hrozí při dlouhých výpravách v extrémních podmínkách, kdy se při dofukování matrace mohou časem uvnitř vytvářet ledové krystalky, a také hrozí proražení, které se v zimě špatně opravuje.
Jaký používáte vařič a jaké palivo?

Zásadně benzinový vařič. Ale i ten může zklamat, a tak mám rezervní vařič i součástky. Ideální je čistý benzin, ale ten je drahý. Zkoušel jsem i parafín. Trochu déle trvá, než se vařič zahřeje, ale potom hoří dobře. Výhodou je, že parafín není tak nebezpečný a výbušný jako benzin.
Co považuje polárník za nejvhodnější stravu pro dané podmínky?

Záleží, na jak dlouho a do jakých podmínek. Při delších výpravách se kvůli úspoře hmotnosti jedná o potravu s velkým obsahem tuků a o stravu dehydratovanou, to je zbavenou vody. Sám si připravuji na dlouhý pochod speciální oříškovou směs a čokoládu. Jinak používám klasické tyčinky a čokolády z běžného prodeje. Také mi je jedna firma schopna připravit lyofilizované potraviny, především maso a salámy. Je to velká úspora váhy. Například šunka obsahuje až 70 % vody. Vařím ráno a večer. Snažím se do sebe dostat co nejvíce tekutin. Ráno jsou to především nudlové polévky obohacené ještě dalšími přísadami. Do všeho se snažím dát co nejvíce tuku. V těchto podmínkách chutná i jen tak nakrájené máslo a slanina. Ráno si uvařím do termosky litr horké vody, z které si potom během pochodu připravuji pití nebo speciální krémové polévky a vývary od firmy. Za pochodu pak přikusuji energetické tyčinky, čokoládu, a zvláště slaninu. Slanina je potravina, která neomrzí a chutná celou dobu.
Obohacujete nějak před konzumací destilovanou vodu?

Pokud vařím při cestě na severní pól, tak tam je naopak problém, že sníh a led může obsahovat sůl. Do vody nic nedávám. Pokud mohu, beru k přípravě vody led, který rychleji taje a spotřebuje méně paliva než sníh.
Jak byste popsal svoje oblečení a obutí?

V podstatě toho na sobě moc nemám, neboť při pochodu vykonávám fyzickou zátěž, při které se dost zahřívám. Oblečení se skládá ze tří klasických vrstev, to jsem se už zmínil. Důležité je, aby člověk během pochodu neustále přizpůsoboval oblečení klimatickým podmínkám a tempu pochodu, měl pocit tepla, ale na druhé straně se nepřehříval. Při zastávce na jídlo a při odpočinku si okamžitě beru péřovou bundu. Nejvíce trpí končetiny na rukou a nohou a obličej, a proto je třeba tyto části chránit. Na nohou mám teplé kanadské boty do polárních podmínek, na hlavu si navlékám kuklu nebo šálu podle toho, jaký je vítr a mráz. Někdy jsou takové podmínky, že mám i několik vrstev.
Které textilní materiály podle vás nejsou do polárních podmínek vhodné?

Nezkoušel jsem všechny materiály. Já už dlouhá léta používám jako spodní vrstvu syntetické prádlo z polypropylenového vlákna TG 900, které dobře odvádí vlhkost a hřeje. Jako druhou vrstvu mám oblečení (bunda a kalhoty) z materiálu Polartec. Poslední, svrchní vrstva proti větru, nejlépe z lehkého materiálu. V podstatě je mi jedno, o jaký svrchní materiál se jedná, ale mám zkušenost, že nepromokavé membránové materiály nelze při velkých mrazech prakticky funkčně využít.

Používáte palčáky nebo prstové rukavice?

Zásadně palčáky. Mám jich několik a navlékám si je podle toho, jaký je mráz. Prstové rukavice tak nehřejí.
Je něco specifického, co byste doporučil do zimní příruční lékárny?

Moc toho nemám. Univerzálním lékem je paralen, pak lék na bolesti a také antibiotika. Přibaluji i mast na omrzliny.
Máte nějakou vychytávku, co se týká WC?

Abych nemusel vycházet ze stanu, mám na močení láhev. Obsah láhve však musím včas vyprázdnit, aby v láhvi nezmrzl. Tento problém lze také řešit otvorem v podlážce stanu. Při přechodu Grónska jsem měl stan, jehož vnitřní část se dala složit, takže zůstala jen střecha (tropiko) stanu, která mě chránila před větrem. Ve sněhu jsem si pak vyhloubil jamku.

Dají se použít také igelitové pytlíky. Jinak se ale snažím využít vhodné počasí nebo terén a potřebu vykonat preventivně předem.

 

O cestách a zkušenostech Miroslava Jakeše můžete číst na

http://www.prosport.cz/default.aspx?l=16&clanek=80